Recenze: Eva Mašková - Předloha pro vraždu

Koho by napadlo, že sedmadvacetiletá policistka Andrea Sýkorová odejde od policie a místo toho začne vypomáhat v kavárně. Kromě roznášení kávy a pečení sladkých dobrot také navštěvuje kurz tvůrčího psaní. Závěrečný večírek budoucích spisovatelů se však zvrtne a jeden z nich už se domů nevrátí. Policie uzavře případ jako sebevraždu a život jde dál. Lajdácký přístup policie k vyšetřování nedá Andy spát a nakonec se sama na vlastní pěst pouští do rozplétání tajemství, kterých každý z účastníků kurzu skrývá celou řádku. Tak co se tedy tu noc skutečně stalo? Kdo je vrah? 

Autorka Eva Mašková působí jako lektor a specialista na mezinárodní účetní standardy. Je zapsaným mediátorem ministerstva spravedlnosti. Na kontě má celkem tři detektivky, kdy kromě této (Předloha pro vraždu) napsala ještě novelu Pozlacená klec (2021) a román Vražedné předsudky (2023), kde při vyšetřování vraždy v luxusním hotelu spojí síly padesátiletá advokátka Klára a inspektor Daněk. Detektivky však nejsou to jediné, co autorce již vyšlo. Mezi romány o vyšetřování na první pohled vybočují Povídky (p)od psa: Slepičí polévka pro psí duše (2022), ve kterých kříženec flanderského bouviera Oskar provází čtenáře svým prvním rokem v nové smečce.

--- Ukázka: ---

Andreu probudil hlasitý jekot. Vztyčila se na posteli, neschopná uvědomit si, co se děje. 

Janka na vedlejší posteli zvedla hlavu, ale se zaúpěním ji nechala klesnout na polštář.
„Je mi zle. Brutálně.“ Místnost se naplnila kyselým pachem zbytkového alkoholu. Andree se zhoupnul žaludek. Otevřela malé okénko. Jak stála polonahá v proudu ledového vzduchu, roztřásla ji zima. Vyklonila se ven, ale viděla jen sněhem pocukrované větve okolních smrků. Jestli chce vědět, co se děje, musí ze srubu. 

V bundě a nedopnutých džínách vyběhla z domu. Nízké zimní slunce ji oslepilo, mrazivý vítr jí hrnul vlasy do obličeje. Uklouzla na čerstvém sněhu, který přes noc napadal na prkna terasy, zarazila se až o madlo žebříku vedoucího na obnažený břeh. Na kamenitém svahu zahlédla dvě postavy. Vlastně tři. Robina, tisknoucího k sobě Martu. U nohou jim leželo mužské tělo, lehounce poprášené sněhem. 

--- konec ukázky ---

Úvod je pomalý. Autorka čtenáře pozvolna seznamuje s hlavní postavou Andreou Sýkorovou, její prací v kavárně a minulostí u policie. Neobjevují se tu žádné krvavé vraždy a prudký start. Velká část knihy je oddechová, pozvolná a nebála bych se ji nazvat detektivkou primárně pro ženy. Ve velké míře se tu řeší vztahy, malá nebo velká dramata a aby toho nebylo málo, také spousta tajemství, zamlčování a intrik. 

Celý děj se točí kolem účastníků kurzu tvůrčího psaní. Někteří z nich se na kurzu ocitli dalo by se říci náhodou, protože v literárním světě nemají velké ambice. Ať už je ale do kurzu přivedlo cokoli, zapamatují si ho na hodně dlouho. Všechny postavy byly skvěle vykreslené! Autorka poskládala na první pohled nesourodou skupinu lidí. Matku tří dětí, která má na krku celou domácnost a manžela, který se občas chová jako další dítě, o které se musí starat. Mladého nadějného advokáta gaye, který nebojuje jen s šéfovými požadavky, ale i s rychlým odsuzováním lidí, kteří nedokážou pochopit a respektovat jeho orientaci. Pak tu máme ženu, která pracovala v nakladatelství, další je manželka významného politika. Klučinu, který vyrůstal v náboženské sektě s rodiči na Hané. A v neposlední řadě naší bývalou policistku Andreu, která se neohroženě pouští do pátrání. Nezmínila jsem všechny, ale každý je něčím zajímavý a čtenář se do jejich životních problémů dokáže vcítit. Za mě velice dobrá práce odvedená na postavách. 

Když přejdu k ději, ten byl na detektivku přece jen trochu vláčný a místy se táhl. Často se objevují scény, kdy se tzv. “plká u kávy” a není tu tolik akce a napětí, kolik by se u detektivky dalo očekávat. Zajímavá jsou místa ke konci, když se toho začíná dít víc, Andrea rozplétá neuvěřitelný chumel tajemství napříč všemi postavami a ani čtenář si v tu chvíli nemůže být jistý, kdo teda nakonec vraždil a jak to celé bylo. 

Co bych chtěla vytknout je hanáčtina. Jako rodák z Hané, který na střední Moravě žije celý svůj život, mi autorčino použité nářečí hanáčtinu ani trochu nepřipomínalo. Spíš to byla taková směs moravštiny obecně - jestli něco jako moravština existuje. Mrzí mě, že autorka tomuto nedala trochu větší důraz v rešerších. Na druhou stranu v knize zmíněný Ondráš, který pochází z Hané, strávil většinu života v Praze, takže nad jeho hanáčtinou by se daly přivřít oči. 

Předloha pro vraždu je detektivkou, která by se mohla líbit čtenářům vztahových románů nebo romantických příběhů s kapkou dramat, tajemství a intrik. Ti, co nemají rádi násilné scény a stříkající potoky krve s brutálními vraždami budou také spokojeni. Je to klidná detektivka, oddechová záležitost, která zabaví a v první řadě si u ní odpočinete.

• Hodnocení: 77 %

O knize:

• Název: Předloha pro vraždu
• Autor: Eva Mašková
• Nakladatelství: Nakladatelství MOBA (2023)
• Počet stran: 320
• Vazba: pevná / vázaná
• Koupit knihu od nakladatele

Otázky na autorku:

Na Vašem webu jsem se dočetla, že jste pracovala ve světě financí. Jak jste se od financí dostala k psaní? Psala jste už dřív, nebo až po odchodu z korporátu? A proč právě detektivky?

Specializuji se na mezinárodní účetní standardy, které jsou často považovány za suchopárnou disciplínu bez špetky fantazie, odkud je do světa detektivní fikce daleko. Opak je pravdou. Účetní standardy si kladou za cíl zamezit manipulaci s hospodářským výsledkem, vykazování fiktivních aktiv a skrývání nepohodlných závazků. O kreativitu tudíž není nouze. Auditor, stejně jako detektiv, pátrá po stopách nepravostí a musí, kromě jiného, disponovat velkou představivostí. Analýza finančních výkazů může být stejně napínavá jako skvěle napsaná detektivka. V některých případech jde dokonce o thriller.

Od dětství jsem ráda psala, především krátké povídky, a ještě kratší básně. K systematické literární práci jsem se dostala až se zvolněním rodinného a pracovního tempa. Dlouhé roky jsem o psaní knih jen snila.

V detektivce Předloha pro vraždu se hlavně ve spojitosti s jednou postavou často zmiňuje Haná a hanáčtina. Jako rodáka z Hané mě to velmi potěšilo. Máte i Vy sama nějaký vztah k Hané nebo použití této oblasti bylo vybráno zcela náhodou? 

Haná a hanáčtina mě vždycky přitahovaly, byť jako rodilá Pražačka jsem k nim neměla žádné osobní vazby. Jsem ráda, že se to v letošním roce změnilo – můj nový pejsek je z psího útulku v Kojetíně.

Předloha pro vraždu není Vaší prvotinou. Na kontě máte už čtyři vydané knihy, z toho tři detektivky. Já bych se Vás ale ráda zeptala na tu čtvrtou s názvem Povídky (p)od psa: Slepičí polévka pro psí duše. Můžete o ní něco říct? Sama psa máte. Byl právě on inspirací pro povídky? 

K Povídkám (p)od psa mě inspirovalo jednak magické bydlení na pražských Hradčanech a jednak můj letitý psí společník – kříženec flanderského bouviera Oskar. Aristokrat každým chlupem s notnou dávkou pesappealu. Chtěla jsem zachytit humorné příběhy zdejších lidí a jejich psů, vytvořit milé čtení do nevlídné doby. A proč by ne z psího pohledu? Mýlit se je lidské, ale odpouštět psí.

-----

Recenzent: Monča Zedníčková

V minulosti psala recenze například pro nakladatelství Metafora či Fragment. Aktuálně se věnuje svému instagramovému účtu Knižní stránky, kde již čtvrtým rokem pravidelně zveřejňuje své hodnocení knih, pořádá společná čtení se svými sledujícími a pořádá také soutěže o knihy. 

• Knižní stránky - instagramový profil