Lekce morseovky - aneb zatím poslední lekce paní Veronigy ve VIPD

 Že mě vždycky musí napadnout taková pitomost. Čekám na vyhlídce u Řehořovky na dohodnutý čas příchodu do VIPD. Už vím, že nesmím zazvonil později než 30 vteřin po sjednaném čase, jinak to Paní Vychovatelka považuje za provokaci, kterou dokáže řádně odměnit. Nikdy nevím jak přesně, takže si netroufám riskovat...co kdyby z toho byla minuta rákoskou? 😵 Nebo 25 tou velkou prádelní vařečkou bez zahřátí, při které jsem naposled vřískala tak, že to muselo být slyšet až na chodník? 😵

 Vteřiny utíkají zvláštně pomalu i rychle. Dost pomalu na to, aby mě stačilo napadnout, že bych mohla na zvonek VIPD jen tak z legrace vyťukat S.O.S. Ale dost rychle na to, abych si ten pitomý nápad mohla ještě rozmyslet a včas zamáznout. A to jsem bohužel nestihla, protože je 17:00 a už stojím před vchodem.

 Ještě počkám, až bude přesně 30 vteřin po celé a pak začnu na zvonek pěkně důkladně vymačkávat „… --- …“. Tak provokace se zvonkem je klasika, co se neomrzí a vždycky funguje. 🙂

 Nedočkavě čekám na reakci z mluvítka, ale to zarytě mlčí. Mezitím se vteřiny přehoupnou přes celou minutu. Sakra, ještě z toho budu mít taky pozdní příchod, probleskne mi hlavou. A vzápětí na chvilku zapochybuju, jestli Paní Vychovatelka vůbec v učebně je, když se neozývá. Znovu zvoním, tentokrát už slušně, jen jednou. 🙂  

"Tak už jsi se uklidnila?!" Ozve se hlas Paní Vychovatelky a jsem vpuštěna dovnitř.

Paní Vychovatelka se tváří přísně, aby mi hned od začátku bylo jasné, že tahle provokace mi neprojde. „Co to bylo za chaotické vyzvánění?!“.  Nepomůže ani to, že Paní Vychovatelce vysvětluju, že to přece bylo S.O.S. aneb "seriózně o spankingu". 🙂

 Takže co bylo na programu lekce.

 Začátek byl ostrý. Bez zahřátí jsem poprvé okusila zbrusu nový nástroj ve sbírce VIPD – tenkou ratanovou smyčku. Dárek od Kaňoura, můj první spankingovy dárek🙂, který je trvale propůjčený do úctyhodné sbírky nástrojů Paní Vychovatelky🙂, takže si ji můžete také vyzkoušet.

 Paní Vychovatelka švihá labužnicky smyčkou do vzduchu, líbí se jí, jak je pružná a ohebná. Ten zvuk mi projíždí celým tělem, až z toho mám husí kůži, a to se mně zatím ani nedotkla. Chystám se ulehnout na gauč, ale Paní Vychovatelka mě zastaví, že tak ne. „Ohni se a opři se rukama o gauč. Takhle budeš mít zadeček pěkně vystrčený“.

 A hele, nová poloha, a nervózně se předkláním. Sukně jde nahoru a kalhotky dolů😊. Že by prý překážely. 😊 Paní Vychovatelka mi vyšlehne první čtyři rány. Taková hezká štiplavá bolest, okomentovala nový nástroj slečna Monika, která měla možnost okusit smyčku v rámci pilotního testováni ještě přede mnou.

 Tak co bylo pro slečnu Moniku „pěkná štiplavá bolest“, jsou pro mě ostré šlehy, při kterých mi po každé ráně podklesnou kolena, a v duchu se začnu proklínat, do jaké ptákoviny jsem se zase díky Kaňourovi navezla. Smyčka štípe opravdu „pěkně“ jako pružná tenká rákoska na nezahřátý zadek. Značku automobilky Audi, což byl původní impuls ke koupi této výchovné pomůcky od odborníků z Anglie, se sice ani Paní Vychovatelce na prdelku vyčarovat nepodařilo, ale ornamenty dělá jinak opravdu zajímavé. (posuďte sami, uvidíte již brzy fotky zde na Forendors)

 Při zahřátí rukou již v klasické poloze OTK jsme projely písmena morseovky, které jsme s Paní Vychovatelkou daly dohromady, a potom Paní Vychovatelka začala zkoušet, kterým nástrojem lze na zadek  nejlépe "vyťukat" S.O.S. Dokázala mi, že to opravdu jde, i když jsem o tom zpočátku dost pochybovala.

 Tak nejvýživnější S.O.S bylo jednoznačně rákoskami na holky a Kleopatrou. Tři rychlé palčivé rány, pak tři důkladné pomalé, ale ještě palčivější, zakončené zase třemi rychlými, to vše opakováno několikrát za sebou, mně vypálilo tento symbol volání o pomoc nesmazatelně nejen na zadek, ale i do paměti. 

O druhé místo se podělil vytuněný ratanový klepač a velká vařečka, po kterých, teda hlavně po klepači, mám stopy vždycky až do další návštěvy (bez nadsázky).

 Měkké nástroje, jako je řemen nebo bič, nejsou pro morseovku vhodné, což zjistila i Paní Vychovatelka, která při další S.O.S. sérii několikrát švihla sama sebe a mně mohl bič přistát párkrát až na zádech nebo na nohách. I mistr tesař se občas utne, 😊 proto mě Paní Vychovatelka obložila polštáři. (viz další fotky na Forendors)

 Paní Vychovatelka si to ale následně vynahradila 2x 9ti už ukázkovými švihy černým bičem, při kterých jsem s obličejem zabořeným do gauče demolovala rukama jeho polstrování. A proč 9? Protože jsem zvonek při provokaci zmáčkla 9x. A proč 2x? To nevím. 😊 Taková je neúprosná logika při vyměřovaní trestů ve VIPD. Ale zase se to dobře počítalo. 😊

 To samé řemenem jsem dostala tzv. "na Boženku" (viz předchozí videa na Pickey), tj. přehnutá přes spankingový polštář s prdelkou pěkně vyšpulenou. Poloha je to moc pěkná, hlavně teda pro ty, co se koukají, méně už pro nás nebohé nezbedníky, kterým dopadá nemilosrdně jedna rána za druhou na bezbranný zadek.

A jaká další písmena jsem se ještě naučila? Tak hlavně J a O, za to moje „jó“, které mi pořád ulítává, i když vím, že následky mohou být bolestivé. A tentokrát byla PV opravdu přísná a důsledně bazírovala na správných odpovědích. Ani jedno „jo“ mi neodpustila! Takže jsem si moc dobře zapamatovala jak jasmín bílý, tak ónášpána, což je mnohem horší než akát-nástup-ónášpán. A to jsou v jo jen dvě písmena. Ale když se to vše několikrát zopakuje rákoskou, vařečkou a kartáčem, tak to už si na ty odpovědi opravdu dáte pozor, a na konci výprasku jsem dokonce odpověděla i s dostatečně pokorným tónem celou větou "ano Paní Vychovatelko", že už si jako příště provokovat rozmyslím. 😊

 Z lekce jsem odcházela jako vždycky - se zadkem zmalovaným jako od malíře, kterému došly všechny barvy kromě sytě červené a fialové 😊, ale s hlavou lehkou a šťastnou. 😊 A když jsem vycházela z domu na ulici, neodolala jsem a ještě jednou jsem S.O.S na zvonek vymačkala. Pro radost Paní Vychovatelky. 😊 Jen doufám, že do příště na to zapomene. 😊