Prací a v práci každý z nás tráví podstatnou část života. A i když každý z nás je jiný, hledáme v ní podobné věci - smysl, obživu (pokud vám nespadlo do klína dědictví po strýčkovi z nějaké královské africké rodiny :) ) a možná trochu radosti či vlastního uspokojení. V čase se samozřejmě mění to, která z daných věcí je pro nás jak důležitá. I to, jakou její podobu si přejeme, nebo jak potřebujeme, aby se projevovala. Přeci jen na práci máme nějakých 40 let dospělého života.
Naše potřeby se zkrátka mění. A to i s tím, jak moc máme odpracováno a odžito a v jaké fázi kariéry se právě nacházíme. Na jejím začátku si prostě míň dokážeme představit, co nás pod tím či oním úkolem čeká. I proto jedna z ultimátních rad Honzy Javorka pro začínající vývojáře byla se ptát po tom, jak se v dané firmě, kam se hlásím, předává know-how. Kolik času mi kdo bude věnovat a jak moc je předávání znalostí vnímáno jako součást práce každého seniora, je dobré první vodítko. A naopak. Pokud máte aktuálně týmy IT profesionálů na starosti, Honza upozorňuje, že nezaučovat si postupně lidi může vést k dost velkému ohrožení kontinuity vašich projektů. Senioři jednoho krásného dne z vaší firmy odejdou a dost často i zcela zmizí z IT trhu.
Junioři jsou lační po tom se učit. Jako firma či manažer to můžete využít ke spokojenosti všech. Takže pokud si ještě pořád myslíte, že junior je pro váš tým moc drahá záležitost, poslechněte si náš rozhovor s Honzou. Možná jen zjistíte, že máte blbě nastavený onboarding, nebo že jste doposud nevyužívali potenciál toho, co vám do týmu mohou junioři přinést.
Junior juniorem nezůstane navždy. Honza mluvil o tom, že s nadšením a návykem se učit, hltat nové se junioři velmi rychle (mluvil zhruba o roku) mohou v pohodě stát mediory. Můžete používat více či méně složité kompetenční matice, kariérní žebříčky a jiné nástroje, abyste poznali, jak seniorní lidi v týmu máte. Ale aby mohli vůbec růst, musíte jim pro to vytvořit podmínky. Musíte mít vymyšleno, jak konkrétnímu člověku budete přidávat kompetence, zodpovědnosti a stavět ho přes složitější a složitější úkoly. A ano, tohle sice může být zhruba popsáno v nějaké matici či kariérní cestě, ale bez manažera, který tohle téma pravidelně a individuálně se svými lidmi vytahuje, toho moc nezmůžete. Jen mít někde napsané požadavky či vodítka nestačí. A ano. Čím kompetentnějšího / seniornějšího člověka máte, tím víc se bude umět říct o to, co potřebuje. V našem rozhovoru okolo 50. minuty Riki dokonce zmiňuje, že už má i své “no-listy”. Bezpodmínečné stopky. Věci, o kterých se prostě nediskutuje. Lidi, se kterými nechce spolupracovat, technologie, co se je netouží učit a podobně. Máte vy svůj No-List? Ani ten nebude na vždycky nutně tentýž, ale rozhodně je fajn vědět, co jsou věci, bez kterých nebudete v práci spokojení.
S Rikim a Alešem jsme mluvili o tom, že pro super dobré vývojáře není jen jedna cesta se posouvat. Je jich rozhodně víc. Pusťte si náš rozhovor od 23. do 35. minuty. Tam kluci popisují tzv. Fellowship track a jak si o něj říct. Respektive, jak ve firmě ukázat, že růst se nemusí jen do manažerské role! A že učení se novým věcem nemusí být jen v pracovním čase, tam kluci zmiňují taky :) Hnutí “nerůst” má své projevy i mezi vývojáři. Koneckonců firma, co si Aleš s kamarády v posledním roce založil, taky o moc jinou filozofii razit nebude..
Ne každý vývojář chce vést lidi, a je to zcela v pořádku. Takže pro ty, co nechtějí jít do prohlubování či rozšiřování svých znalostí, jak o tom mluvili Riki a Aleš více, máme několik tipů, jak se opravdu manažerem stát.
V rozhovoru s Alešem a Rikim zazněla velmi důležitá věc. Dovolím si ji trochu parafrázovat. Není důležité, jestli si vy myslíte, že jste manažer či leader. Důležité je, jak vás vidí ostatní. Jinými slovy, důvěru týmu a lidí obecně si nezískáte “titulem”, ale tím, co děláte a jak se chováte. Proto Aleš mluvil o tom, jak se v TopMonks do role COO vlastně mohl postavit sám. Začal tu práci dělat a spolu s výsledky jeho práce přicházela i důvěra ostatních. Riki taky dával užitečný tip. Pokud pracujete ve firmě, která není tolik holokratická jako TopMonks a jede na obvyklé struktury = o vaší přeměně na manažera rozhoduje váš šéf, první z čeho pozná, že jste zralí se stát šéfem nějaké skupiny lidí je, že za ním přestanete chodit s problémy a začnete chodit s řešeními. Chcete k tomu víc? Skvěle. Poslechněte si rozhovor mezi 16. a 22. minutou.
Stát se z vývojáře manažerem je práce jako každá jiná. Manažer (a už vůbec ne lídr) se z vás nestane přes noc, za pochodu, tak nějak mimovolně. O tom, co bylo u přerodu Honzy a Davida z vývojářů na manažery jsem si s klukama povídala ještě před tím, než se oba stali oficiálně C-level manažery v Akcee. Ale tenhle rozhovor vám možná ukáže, proč předávání vedení Ackee od Dominika a Martina do rukou i těchto dvou kluků dávalo velký smysl.
Co kluci vypíchli, když jsem se zeptala, jak by poznali, zda se má z vývojáře stát manažer? Říkali, že by:
Pokud máte raději hesla, koukněte do přílohy. Pro ukázku vám dávám jeden z cheat-sheetů, které jsem připravila pro ty, kdo mě podporují. Za což jim tímto i před vámi všemi děkuji 💙 Můžete je využít jako opáčko, nebo motivační citáty, co si vylepíte na zeď 🙂
A pokud máte pocit, že toho nemáte dost a chcete víc, pak sahám po několika v rozhovorech zmíněných zdrojích a nabízím další inspiraci. Tak třeba:
Přeju hezké letní dny plné inspirace! A to ať už se chcete posouvat víc do hluboké práce, rozkročit víc do šířky, a nebo se pořádně věnovat práci s lidmi.