Adriana Dergam odvolána z pozice šéfky STRATKOMu.  Její manažerské schopnosti byly nevyhovující, říká Úřad vlády.

Adriana Dergam vydržela v čele STRATKOMU tři měsíce.  Odbor strategické komunikace na Úřadu vlády vedla od 15. července. Odvolána byla k 15.říjnu. Počet zaměstnanců odboru mezitím dále roste. Mainstream zjišťoval mzdové náklady.

“Ne, nic Vám k tomu neřeknu, zeptejte se na Úřadě vlády,” odmítla nejdříve Adriana Dergam komentovat své odvolání z funkce ředitelky odboru. .  

“Paní Dergham plnila velmi obětavě důležitou roli při založení a nastavení odboru, ale pro další fázi je třeba jiných manažerských schopností,” odepsala mi na můj dotaz Jiřina Nováková,  tajemnice Odboru strategické komunikace státu. Pozoruhodné je, že tajemnice Nováková napsala jméno své bývalé šéfky s chybou.

“Pokud by Úřad vlády udal manažerské selhání jako důvod k propuštění po zkušební době, měl by velký problém obhájit své rozhodnutí před soudem, včetně doložení důkazů takto údajně závažného porušení pracovních povinností,”  zareagovala Dergam poté, co jsem jí tlumočila stanovisko Úřadu, které diplomatickým jazykem sděluje, že v práci manažersky neobstála.  

Dergam je bývalá redaktorka zahraniční redakce České televize a pozdější ředitelka korporátní komunikace a společenské zodpovědnosti ve firmě Vodafone. S dezinformacemi bojovala už jako projektová manažerka CEDMO, což je Středoevropská observatoř digitálních médií při Univerzitě Karlově podporovaná z grantů Evropské Unie. (Hlavním koordinátorem CEDMO je Václav Moravec.)

Řízením odboru strategické komunikace byl, do doby než bude vybrán nový šéf, pověřen Jozef Dobrík, který ve STRATKOMu zastává funkci vedoucího Oddělení tvorby a organizace. Dobrik je grafický designér, známý z kampaně Dárek pro Putina, kde se shromažďovaly finanční dary na zbraně pro Ukrajinu.

Dvanáct referentů a tři poradci

Mezitím jsem také z Úřadu vlády dostala odpověď na další sadu dotazů dle Zákona o svobodném přístupu k informacím. Vyplývá z nich mimo jiné, že počet zaměstnanců Odboru strategické komunikace se dále rozrostl. Z původně oznámených 13 míst je nyní 18..  Kromě dvanácti referentských a třech vedoucích pozic přibyla ještě tři místa poradců. K výše uvedeným je třeba připočítat ještě Otakara Foltýna, který práci STRATKOMu koordinuje coby vládní koordinátor strategické komunikace, který ale není zaměstnancem Úřadu vlády, nýbrž Vojenské kanceláře prezidenta republiky.

Organizační schéma odboru vypadá v tuto chvíli takto: 

MgA. Jozef Dobrík vedoucí Oddělení tvorby a organizace - pověřen řízením odboru 

Zaměstnanec č. 2 referent společné státní správy a samosprávy
Zaměstnanec č. 3 referent společné státní správy a samosprávy
Zaměstnanec č. 4 referent společné státní správy a samosprávy
Zaměstnanec č. 5 referent společné státní správy a samosprávy
Zaměstnanec č. 6 referent společné státní správy a samosprávy
Zaměstnanec č. 7 referent společné státní správy a samosprávy
Zaměstnanec č. 8 referent společné státní správy a samosprávy 

Jakub Podroužek vedoucí Oddělení plánů a analýz 

Zaměstnanec č. 10 referent společné státní správy a samosprávy
Zaměstnanec č. 11 referent společné státní správy a samosprávy
Zaměstnanec č. 12 referent společné státní správy a samosprávy
Zaměstnanec č. 13 referent společné státní správy a samosprávy
Zaměstnanec č. 14 referent společné státní správy a samosprávy
Zaměstnanec č. 15 poradce 
Zaměstnanec č. 16 poradce 
Zaměstnanec č. 17 poradce 

Ředitel Odboru strategické komunikace - zatím neobsazeno

Připomínám, že Úřad vlády obsazuje veškeré uvedené pozice bez výběrového řízení a jména řadových referentů odmítá sdělit s tím, že by zveřejnění jejich totožnosti mohlo poškodit jak je samotné, tak i Úřad vlády. 

“Sdělení a zveřejnění požadovaných informací by mohlo dotčeného zaměstnance poškodit ve společnosti včetně negativního odrazu ve veřejném mediálním prostoru a ve vztahu k dezinformační mediální scéně, a v důsledku toho i v osobním či rodinném životě, a případně by mohl jejich nesprávný či nepřesný výklad vést ke zpochybňování jím vykonávané práce,”  obává se Úřad vlády.

Postup Úřadu vlády  je ovšem v rozporu s požadavkem na transparentnost státní správy a v přímé kolizi se Zákonem o svobodném přístupu k informacím, který v § 16b odst. 2 jednoznačně říká, že „Povinný subjekt poskytne osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti nebo o jeho funkčním nebo pracovním zařazení.“ 

Proti rozhodnutí Úřadu vlády tajit jména státem placených úředníků jsem podala podnět k prověření na ÚOOÚ, který je v této záležitosti odvolacím orgánem.  ÚOOÚ již šetření zahájil, neboť předběžně došel k závěru, že k porušení zákona mohlo dojít. Podrobně na toto téma zde a zde.

Moje vlajka, tvoje vlajka

Úřadu vlády jsem se rovněž ptala, co přesně mají zaměstnanci Odboru strategické komunikace na práci. Odpověď zní, že se “každodenně věnují analýze informačního prostředí, tvorbě analytických výstupů a dále se podílí na koordinaci úřadů veřejné správy i samosprávy a neziskového sektoru po povodních. Zároveň jsou tvůrci mediálních kampaní jako například Můj 68 nebo Moje vlajka.”

Výsledky obou zmíněných kampaní jsou ale přinejmenším rozpačité. Zejména Moje vlajka by se dala označit za fiasko. Nezvládnutý byl už její začátek. Kampaň, kterou připravil Odbor strategické komunikace státu při příležitosti oslav vzniku Československa 28.října, měla být veřejnosti představena 25. října na tiskové konferenci, na níž měl vystoupit ministr zahraničních věcí Jan Lipavský, vládní koordinátor strategické komunikace státu Otakar Foltýn a zástupci Odboru strategické komunikace státu Jozef „Dodo“ Dobrík a Jakub Podroužek. Tiskovka ale byla krátce před zahájením náhle a bez vysvětlení zrušena. 

Médiím byla zaslána pouze tisková zpráva v níž se uvádí, že cílem kampaně je “podpořit hrdost občanů na svoji republiku a ukázat jim, že žijí v krásné a sebevědomé zemi, kde stojí za to žít.”

“Strategická komunikace bude propagovat hodnoty, na nichž stojí Česká republika. Právě ty reprezentuje česká vlajka. Ta proto patří do rukou patriotů, pro něž je slovy Masaryka vlastenectví láskou k vlastní zemi, ne nenávistí vůči jiným,“  cituje tisková zpráva Otakara Foltýna citujícího Masaryka.

Podstatou akce, která navazuje na kampaň Můj 68, z čehož lze usoudit, že ji referenti STRATKOMu připravovali zřejmě už od srpna, byla výzva občanům, aby se na co nejvíce místech vyfotili s českou vlajkou. Fotografie a videa s vlajkou měl STRATKOM následně sdílet prostřednictvím sociálních sítí s hashtagem #mojevlajka. 

A skutečně. S vlajkou se na sítích “zcela spontánně” vyfotilo několik politiků a vojáků. Hashtag “moje vlajka” na své stránky dále  přidaly úřady a instituce, jako například ministerstva, armáda, velvyslanectví či česká centra.  Zapojit se do akce bylo totiž součástí pokynu, který dostali od ministra zahraničí Jana Lipavského: ”Ministerstvo zahraničí se aktivně zapojilo do kampaně Moje vlajka, ve spolupráci s Českými centry jsme poslali boxy s českou vlajkou a odznáčkem do sedmi destinací, od Hanoje po Bratislavu. Více než 60 zastupitelských úřadů z celého světa se na kampani podílí, sdílí fotografie a videa z míst, kde působí,“ uvedl ministr. 

Při letmém  pohledu na sociální sítě je zjevné, že kromě oficiálních míst výzvu vyslyšelo několik desítek běžných občanů. Není ovšem jasné, zda se zčásti nejedalo spíše jen o zaměstnance STRATKOMu, protože ti pracují v utajení a jejich totožnost není známa.

Stratkom ke kampani natočil také videoklip, který na síti X lajkovalo k dnešnímu dni 579 lidí a součástí akce byla také hra na hledání odznáčků, o jejímž výsledku se mi ve  veřejných zdrojích nepodařilo dohledat žádné informace. 

Kolik stojí strategická komunikace

Z úřadu vlády jsem si vyžádala také údaj o tom, jaké byly na referenty STRATKOMu a jejich vedoucí  vynaloženy mzdové náklady za měsíc září. Z odpovědi vyplývá, že v září pracovalo  v Odboru strategické komunikace státu celkem 17 interních zaměstnanců, U části se jedná o zkrácený pracovní úvazek nebo o doplňkovou formu pracovněprávního vztahu. Mzdové náklady za měsíc září činily 808 633 Kč, z toho 240 000 Kč připadá na vedoucí zaměstnance. 

Vzhledem k tomu, že vedoucí zaměstnanci byli v září tři, pak lze dovodit, že plat jednoho vedoucího zaměstnance činí měsíčně zhruba 80 tisíc korun. Na zbylých 14 referentů by připadalo v průměru 40 tisíc měsíčně, nicméně ne všichni pracují dle výše uvedeného na celý úvazek. 

Pokud jde o Otakara Foltýna, ten - jak jsem již dříve napsala - není zaměstnancem Úřadu vlády. Plný plat dostává  z Vojenské kanceláře prezidenta republiky a jeho nadřízeným zůstal náčelník vojenské kanceláře Radek Hasala. “Nadřízený jmenovaného je po dobu jeho přeložení stále náčelník VKPR, jenž mu také může ukládat služební úkoly. V současné době plní jmenovaný zejména úkoly ve prospěch Úřadu vlády, nicméně který z tamních konkrétních funkcionářů mu je ukládá, nám není známo. ….”  odpověděl na můj dotaz Hasala. 

Foltýn se naplno věnuje práci vládního koordinátora a do Vojenské kanceláře pracovně nedochází. Na otázku, jaké jsou náklady České republiky na vládního koordinátora,  Úřad vlády přesto opakovaně odpovídá, že “nulové”: “Pan Foltýn je v současné době placen Vojenskou  kanceláří prezidenta republiky, ne však z titulu funkce vládního koordinátora (kterou vykonává na plný úvazek pozn.red.). Česká republika  tedy nevynaloží na mzdu, resp. plat vládního koordinátora žádné finanční prostředky,” uvádí Úřad vlády doslova.  Jinými slovy, Otakar Foltýn je placen za práci, kterou nedělá a není placen, za práci, kterou dělá. Úřad vlády následně “strategicky” opakuje občanům, že práce strategického koordinátora je nic nestojí.

Více o STRATKOMU se dozvíte zde: https://1url.cz/i14DA,

a zde: https://1url.cz/p1T08