To, jak moc nás děti poslouchají, jednoznačně ovlivňuje, jaký pocit si z rodičovství odnášíme. Pokud ke zlobení budeme přistupovat jako k přetahované lanem mezi námi a dítětem, bude hlavním výsledkem zvýšené napětí v laně, v nás i v dítěti. To nejlepší, co můžeme udělat, je proto lano jemně pustit (aby si dítě nenabilo) a vrátit se spolu do spojení. Teprve v napojení je dítě totiž připravené na nápravu.
Zlobení nás rodiče umí pořádně podráždit...neméně energie ale bere dítěti.

Klíčové myšlenky:

💡Neexistuje rovnítko mezi tím, zda nás dítě poslouchá a tím, zda nás respektuje.

💡Zlobení je problém vztahu, ne dítěte, něco jako spuštění alarmu v domě. A my potřebujeme zaťukat na metaforické okno vztahu a nechat dítě vidět i naše priority.

💡Kompletní text je k dispozici pouze pro odběratele.

💡Někdy pomůže přestat se ptát proč a začít se ptát: “Co je to mezi námi, co mu brání mě poslechnout?”

💡Zlobení si lze představit jako část ledovce, která je vidět nad hladinou. Trestáním naučíme sice dítě tuto část odstranit, ale ta velká masa ledu pod hladinou zůstane. Bude navíc méně stabilní a nad hladinu se vynoří jiná část ledovce.

💡Kompletní text je k dispozici pouze pro odběratele.

💡Někdy nás děti neposlechnou prostě proto, že teď zrovna nedokážou ovládnout svůj impulz, nebo zrovna nemají dostatečnou dovednost pro danou oblast, například všímavost, empatii, nebo snášení nepohodlí.

💡Vizuální kontrola nám pomáhá mít nad věcmi kontrolu - pro dítě je velký rozdíl slyšet “Obuj si boty” nebo obecné “Jdi se připravit”.

💡Kompletní text je k dispozici pouze pro odběratele.

Kateřina Trávníček

Nespolupracující dítě: Jak pochopit jeho chování a co za ním stojí