🚶🏼‍♂️#26 O kouzlu měření aneb KAM JDEŠ?

Na přelomu roku mě mé digitální já začalo zaplavovat statistikami:

  • O kolik vzrostl počet odběratelů podcastu KAM JDEŠ?

  • Kolik vidělo poslední rozhovor na YouTube?

  • Kolik lidí přišlo do divadla KAM JDEŠ?

  • Nebo kolik jsem v roce 2024 ušel denně průměrně kilometrů 👇

Kolik jsem denně průměrně spal 👇

Kolikrát jsem jel na městském sdíleném kole 👇

Nebo dokonce kolikrát jsme co vařili v našem hrnci Thermomix 👇

Co jsem poslouchal na Spotify, kde jsem se pohyboval, s kým jsem se skamarádil na Facebooku, co jsem si koupil za knihy, kolikrát jsem si zívl, kolikrát jsem plakal, kolikrát se smál, zkrátka celý můj rok jsem dostal do mailu vydestilovaný v jednom grafu - to asi abych věděl, odkud jdu, kdo jsem a kam směřuji. A hlavně abych nezapomněl, že mě pořád někdo sleduje.

Řešení, jak k tomuto faktu (o ta čísla jsem nikoho nežádal) přistoupit, jsou tři.

  1. Odstřihnout se a zničit trvale svou digitální stopu, což v dnešní době znamená, obávám se, osamělou kontemplaci v jeskyni na kraji dosud neobjevené africké země. (Zatím jsem sebral odvahu jenom na vymazání účtu na síti X.)

  2. Jít tomu naproti a v sebeobraně o sobě zveřejnit vše, tedy i to, co nevím - což je mimochodem zápletka nové komedie PODCASTY, která má zítra premiéru v našem divadle KAM JDEŠ?

  3. Balancovat mezi nemožným a nemožným, tedy zas a znova se pokoušet “trefit střed”, tedy používat technologie především ve svůj prospěch a třeba i s jejich pomocí přijít na to, jak se z toho nezbláznit.

Je to zásadní otázka. Doba, kdy nám zrcadlo v koupelně ráno řekne, ať si vezmeš vitamín E, a že toho piva včera večer bylo moc, je blízko. Náš AI asistent nám na požádání vysype mnohem přesnější a mnohem detailnější statistiky, než jaké mi přišly na začátku roku do mailu.

Ale co smysluplného nám odpoví na otázku “Kdo jsem?”

Chci vám v této souvislosti doporučit nedávný rozhovor s Markem Orko Váchou. Stručný, střízlivý, s nohama na zemi. Jen pár citátů:

🚶🏼‍♂️ “Žijeme v době krize, ale to žije náš druh poslední čtyři miliony let.”

🚶🏼‍♂️ “Jsem přesvědčen o tom, že budoucnost neexistuje. My ji tvoříme.”

🚶🏼‍♂️ “Důsledky našich morálních selhání přehazujeme na stát, ať si s tím nějak poradí, a kritizujeme přitom kde co a kde koho, jen ne sami sebe.”

Dejte si ho celý. Najdete ho tady. Budu rád, když mi napíšete, co si o tom myslíte.

🚶🏼‍♂️

Přeji vám, ať je pro vás rok 2025 především tvořivý.

Váš

Petr Michálek

PS: Kromě nové premiéry bude velmi brzy na www.kamjdes.art zveřejněn i nový rozhovor s odvolaným ředitelem Slovenského národného divadla, Matějem Drličkou. Keep in touch!

PS2: Na titulní fotografii tohoto čísla newsletter je Miroslav Ondra v roli Petra v komedii Podcasty. Autorkou fotografie je Bára Bachanová.

Pro zobrazení komentářů se přihlaste nebo registrujte