Trumpova administrativa právě zasadila Ukrajině dvojitou ránu - zastavila veškerou vojenskou pomoc a odřízla Kyjev od klíčových zpravodajských informací. Tato kudla do zad přichází v době, kdy ukrajinští civilisté denně umírají pod ruskými raketami a armáda navzdory všemu dosahuje taktických úspěchů na frontě. Je to jedno z nejjasnějších morálních selhání moderní americké zahraniční politiky s potenciálně fatálními následky pro celou Ukrajinu.
Americká kudla do zad
Když před pár dny proběhla zpráva, že Spojené státy pozastavují veškerou vojenskou pomoc Ukrajině, nebyl to jen další výstřelek amerického prezidenta nebo výsledek osobní roztržky se Zelenským. Bylo to zásadní morální selhání americké administrativy, která se rozhodla zradit svého partnera ve chvíli, kdy ten sice čelí agresi, ale dokáže dosahovat určitých úspěchů v boji, který se v posledním roce nevyvíjel dle představ.
A jak se nyní dozvídáme, situace je ještě horší. Podle nejnovějších zpráv The Financial Times USA zcela odpojily sdílení zpravodajských informací s Kyjevem. Tento krok může dramaticky omezit schopnost ukrajinské armády identifikovat a zasahovat ruské vojenské cíle. Washington dokonce formálně zakázal i svým spojencům předávat americké zpravodajské informace Ukrajině. Nejde tedy jen o pozastavení vojenské pomoci, jde o komplexní zradu, která může mít pro Ukrajinu fatální následky.
A jinak, než zradou to nazvat nemůžeme. Ve chvíli, kdy Ukrajinci umírají pod ruskými bombami, kdy jejich města jsou systematicky ničena a kdy ukrajinská armáda navzdory všemu dosahuje taktických úspěchů v protiútocích, se Amerika rozhodla odříznout je od životně důležitých zdrojů. A proč? Protože se Zelenský odmítá vzdát a podepsat kapitulaci, kterou Trump eufemisticky nazývá "mírovým plánem".
Každodenní utrpení v číslech
Zatímco v Bílém domě probíhají diplomatické hry, na Ukrajině lidé nadále umírají. Data od doby, kdy Trump nastoupil do funkce amerického prezidenta jsou otřesná:
Chersonská oblast: 40 zabitých civilistů a 259 zraněných, včetně nejméně 8 dětí
Záporožská oblast: během 16 724 ruských útoků zabito 8 civilistů a 96 zraněno
Charkovská oblast: systematické bombardování civilních oblastí s desítkami mrtvých a stovkami zraněných
Intenzita ruských útoků dosahuje šokujících čísel. Jen v Záporožské oblasti bylo mezi 20. lednem a 4. březnem 2025 provedeno 9 159 útoků drony (54,8 % všech útoků), 6 954 dělostřeleckých úderů (41,6 %), 363 leteckých úderů (2,2 %) a 243 útoků raketomety (1,5 %). Nejvyšší počet úderů byl zaznamenán 27. února – 593 za jediný den.
Celkově Rusko od ledna do března 2025 vystřelilo na Ukrajinu přibližně 5 350 vzdušných útočných prostředků. Rekordním dnem byl 23. únor, kdy Rusko vypustilo 270 raket a dronů v jediný den.
Těmito útoky systematicky míří na civilní infrastrukturu, zejména energetickou. Výsledkem jsou pravidelné výpadky elektřiny po celé zemi – jen v únoru 2025 bylo hlášeno šest významných výpadků přímo způsobených ruskými útoky na energetickou síť. Ty postihly především Kyjevskou, Dnipropetrovskou, Charkovskou, Sumskou, Poltavskou, Záporožskou, Doněckou a Kirovohradskou oblast.
Na okupovaných územích v Luhanské oblasti mezitím pokračuje systematické ničení ukrajinské identity. Data ukazují, že v některých městech došlo k drastickému snížení počtu obyvatel – například v Toškivce zůstalo pouze 100 ze 4 000 původních obyvatel, v Popasné 250 z 20 000. V Severodoněcku bylo 504 bytů evakuovaných Ukrajinců označeno jako "bezprizorní" a zabaveno, přičemž majitelé mají na uplatnění svých práv pouhých 30 dní, což je pro vysídlené osoby prakticky nemožné splnit.
Ukrajina bojuje
Zvláště cynické je načasování amerického rozhodnutí, protože ukrajinská armáda navzdory všem obtížím provádí úspěšné protiútoky na několika klíčových úsecích fronty.
Nejzásadnější a zřejmě nejúspěšnější protiútoky probíhají v Torecku. Podle zpráv z konce února 2025, kdy ukrajinský vojenský blogger Myrošnykov píše: „V Torecku je postup obránců. Obsadili jsme dříve obsazené pozice v okolí dolu Torecka, u obou terikonů při příjezdu do města ve směru na Konstantynivku a částečně také v Zabalce.“
To znamená, že ukrajinské síly nejen znovu získaly dříve ztracené pozice v okolí dolu "Torecka", ale dokonce pokračovaly v postupu, kdy se jim podařilo osvobodit část území dolu "Centrální", což se vzhledem k rozpoložení sil zdálo prakticky nemožným.
Ve směru na Pokrovsk, který je pro ruské jednotky strategickým cílem, ukrajinské síly postupně eliminují ruský postup směrem k pavlohradské dálnici západně od města, což Ukrajinců dává velmi důležitý čas na přípravu obrany aglomerace Pokrovsk-Myrnohrad.
Omezené protiútoky se dokonce povedlo provést u Vovčansku a u Kupjansku, což se vzhledem k vývoji dalo jen velmi těžko předpokládat.
Tato aktivita jasně ukazuje, že ukrajinská armáda je nejen schopná se bránit, ale dokonce vést omezené ofenzivní operace navzdory veliké ruské převaze. A právě ve chvíli těchto úspěchů přichází dvojitá rána od administrativy, která měla být spojencem, zastavení dodávek zbraní i životně důležitých zpravodajských informací.
Trump dává Putinovi vše, co si přeje
Co se přesně za Trumpovým rozhodnutím skrývá? Po počátečním tvrdém postoji vůči Rusku, kdy v lednu dokonce hrozil zavedením cel a sankcí na veškerý ruský export, Trump v posledních týdnech zcela otočil.
Chronologie Trumpova obratu hovoří sama za sebe:
22. ledna: Trump prohlásil, že Putin ničí Rusko a pohrozil mu sankcemi a cly
21. února: americký ministr zahraničí Rubio naznačil, že by mohlo dojít ke zmírnění sankcí
25. února: Trump uvedl, že USA zvažují zrušení protiruských sankcí v budoucnu
2. března: The Financial Times píšou o tom, že Trumpův tým uvažuje nad spuštěním ruského plynovodu Nord Stream 2
3. března: Reuters uvedl, že "Bílý dům nařídil předložit seznam sankcí, které by mohly být zmírněny"
4. března: pozastavení veškeré vojenské pomoci Ukrajině
5. března: odříznutí zpravodajských informací pro Ukrajinu
Vše, co Putin mohl chtít, mu Trump postupně dává na stříbrném podnose. Vždyť ruský požadavek na ukončení sankcí byl jedním z prvních bodů, které Kreml vždy zmiňoval jako podmínku jakýchkoli jednání.
Trump na své sociální síti Truth Social napsal: "Toto je nejhorší prohlášení, které Zelenský mohl udělat a Amerika to už nebude příliš dlouho tolerovat!", a to jen proto, že Zelenský řekl pravdu, že konec války je "stále velmi, velmi daleko". Za tuto upřímnost nyní celá Ukrajina platí.
Nerostné suroviny a afghánská lekce
To, co se nyní děje s Ukrajinou, má děsivou paralelu v nedávné historii. Vzpomeňme na Afghánistán, kde Trump předvedl téměř identický scénář, který skončil naprostou katastrofou.
V roce 2017 Trump zahájil svou afghánskou politiku velkými sliby. Američtí geologové v roce 2010 odhadli, že Afghánistán skrývá nerostné bohatství v hodnotě až 1 bilionu dolarů. Trump viděl příležitost a začal s afghánskou vládou jednat o přístupu amerických společností k těmto zdrojům – lithiu, mědi, kobaltu a vzácným zeminám. Mluvil o "win-win" situaci, kde Amerika získá přístup k cenným surovinám a Afghánistán ekonomickou podporu.
Současně však Trump zahájil jednání s Tálibánem, bez účasti legitimní afghánské vlády. Ta byla držena v nevědomosti, zatímco Amerika dojednávala podmínky svého odchodu přímo s teroristickou organizací. V únoru 2020 Trump podepsal s Tálibánem tzv. „dohodu z Dauhá", která stanovila termín odchodu amerických vojsk, aniž by afghánská vláda dostala jakékoli skutečné bezpečnostní záruky.
Výsledek? Okamžitě po odchodu amerických jednotek se afghánská vláda zhroutila a Tálibán převzal moc. Ekonomická dohoda o nerostných surovinách se nikdy nenaplnila, protože nebyla podložena reálnými bezpečnostními garancemi. Trump obětoval dlouhodobého spojence pro krátkodobý politický zisk, možnost říct, že "ukončil válku".
Nyní vidíme alarmující paralely. Trump tlačí na Zelenského, aby podepsal dohodu o nerostných surovinách (v hodnotě miliard dolarů), která by americkým společnostem umožnila přístup k ukrajinským zdrojům. Zelenský při nedávné návštěvě Bílého domu odmítl takovou dohodu podepsat bez jasnějších bezpečnostních záruk a Trump reagoval zastavením veškeré pomoci.
Vidíte paralelu? Nejprve lákat na ekonomické dohody o surovinách, pak zradit partnery, když odmítne jednat podle amerického diktátu. V Afghánistánu to vedlo k pádu demokratické vlády a nástupu islámských fundamentalistů. Co Trump připravuje Ukrajině?
Co znamená zastavení americké podpory pro Ukrajinu
Spojené státy jsou jedním z největších poskytovatelů vojenské pomoci Ukrajině (pokud budeme brát bilaterálně, tak úplně největším). Od ruské invaze v únoru 2022 vyčlenily USA na pomoc Ukrajině asi 86 miliard dolarů. Z toho bylo zatím reálně vyplaceno pouze 20,2 miliardy dolarů, zatímco dalších 28,6 miliardy bylo přislíbeno a 34,2 miliardy bylo formálně vázáno v kontraktech. A i tyto prostředky jsou nyní ohroženy.
V kombinaci se zastavením sdílení zpravodajských informací je dopad fatální. Americké zpravodajské služby byly pro Ukrajinu klíčové při identifikaci a cílení na ruská velitelská stanoviště, sklady munice a logistické uzly. Zejména přesné údaje o pohybu ruských jednotek v reálném čase umožňovaly Ukrajině provádět přesné údery systémy HIMARS a jinými zbraněmi západní výroby.
Mark Cancian, bývalý plukovník námořní pěchoty USA a poradce CSIS, otevřeně varuje: "Bez americké pomoci ukrajinská armáda bude postupně ztrácet bojové schopnosti. Odhaduji, že Ukrajinci dokážou v nynějším tempu vydržet zhruba dva až čtyři měsíce, potom by Rusové mohli udělat průlom."
Bez přístupu k americkým zpravodajským informacím, tento čas může být ještě kratší. Zejména proto, že USA podle Financial Times zakázaly i svým spojencům sdílet americké zpravodajské informace s Ukrajinou. To by mohlo vážně narušit i spolupráci s evropskými zpravodajskými službami.
Ještě děsivější je, že se to děje ve chvíli, kdy Ukrajina dosahuje určitých úspěchů na bojišti. Jak jsem zmínil výše, ukrajinské síly provádějí protiútoky v oblasti Torecku, Pokrovsku a dokonce i u Kupjansku. Tyto operace jsou klíčové pro stabilizaci fronty a zlepšení obranných pozic.
Absence principů a morálky
Co Trump skutečně dělá, je zrada partnerů a hodnot, které Amerika tradičně hájila a vynucovala. Je to kudla do zad národu, který bojuje o svou existenci proti agresivnímu sousedovi, a to v době, kdy tento národ ukazuje nezdolnou vůli k odporu a dokonce dosahuje určitých úspěchů.
Americký prezident vyvíjí nátlak na zemi, která byla napadena, bombardována a částečně okupována, aby přijala dohodu, která by znamenala její kapitulaci. To není diplomacie, to je vydírání.
Trump a jeho administrativa mluví o míru, ale ve skutečnosti jde o kapitulaci Ukrajiny. Nelze mluvit o spravedlivém míru, když jedna strana je nucena k ústupkům pod hrozbou zastavení pomoci, zatímco druhá strana, v tomto případě Rusko, není nucena vůbec k ničemu.
Tento přístup má samozřejmě závažné důsledky. Nejen pro Ukrajinu, ale pro celý mezinárodní řád. Vysílá signál každému diktátorovi na světě, a sice že se agrese vyplácí. Že stačí vydržet dostatečně dlouho, a Amerika ustoupí.
Není divu, že tento přístup vyvolal ostrou kritiku. Francouzský premiér François Bayrou to vyjádřil přímočaře: "Pozastavení pomoci během války zemi, která je napadena, znamená opuštění této země a přijetí či spíše naději, že agresor nakonec zvítězí."
Tváří v tvář této krizi je naší morální povinností nemlčet a pojmenovat věci pravými jmény. To, co dělá Trump, není diplomacie, je to zrada. Není to snaha o mír, je to kapitulace před agresorem.
Nesmíme přijmout narativ, že zastavení pomoci Ukrajině je nějak ospravedlnitelné tím, že to povede k míru. Ve skutečnosti to povede pouze k vítězství agresora a bolestivé porážce země, která se odvážila bránit svou svobodu, a nakonec další likvidaci desítek až stovek tisíc lidí.
Toto rozhodnutí přichází v době, kdy Ukrajina bojuje o přežití. Kdy její vojáci navzdory obrovské přesile dobývají zpět ztracené pozice v Torecku a zastavují ruské postupy u Kupjansku. Kdy její lidé každý den čelí ruským bombám a raketám. A ve chvíli, kdy potřebují podporu nejvíce, se jim Amerika otáčí zády. To není jen chybné rozhodnutí, je to historická hanba, která bude navždy spojována s Trumpovou administrativou.