Plukovník ve Strakovce:  Přesun Foltýna z Hradu do Strakovky je právně pochybný. Jde o nulitní akt?

Proces, jakým byl plukovník Otakar Foltýn z Vojenské kanceláře prezidenta republiky vyslán na Úřad vlády, je právně rozporný. A zakládá pochybnost, zda funkce vládního zmocněnce pro strategickou komunikaci vůbec vznikla.  

Vznik funkce strategického koordinátora oznámila vláda loni v květnu. „Pan Otakar Foltýn bude na Úřadu vlády působit jako vládní koordinátor pro strategickou komunikaci, pro tuto funkci bude odvelen na šest měsíců od 30. 5. 2024,” sdělila tehdy mluvčí Lucie Ješátková. Stalo se tak “shodou okolností” pár měsíců poté, co prezident Petr Pavel v Českém rozhlase vyjádřil nelibost nad tím, že vláda dostatečně nebojuje s dezinformacemi:  “.... boj s dezinformacemi je teď na bodě mrazu. Vláda nemá pověřence pro tuto oblast. Nemá koordinátora, který by všechno to, co se už na tomto poli odehrálo na půdě třeba ministerstva vnitra nebo některých institucí, dal dohromady a připravil opravdu koncept, jak vést strategickou komunikaci vlády, jak čelit dezinformacím.”  řekl v lednu 2024 prezident. 

Plán se zrodil na Hradě

Dnes už je jasné, že prezident v lednu tuto větu v Českém rozhlase nepronesl “jen tak”. Hned pár dní na to redaktoři Seznam zprávy ohlásili, že v koalici panuje kvůli dezinformacím roztržka. Boj s nimi vláda nezvládá a nespokojená TOP 09 by prý agendu ráda dostala pod sebe. Pravda je, že i vnější pozorovatel si musel všimnout, že premiér Petr Fiala narozdíl od svých koaličních partnerů pro boj s dezinformacemi neplanul tím správným angažovaným nadšením. První pokus s Michalem Klímou nevyšel. Klímova agenda následně přešla pod Tomáše Pojara, premiérova poradce pro národní bezpečnost. Jenomže Pojar dával jasně najevo, že má dost jiné práce. Nakonec šokovaným bojovníkům s dezinformacemi sdělil, že neví přesně, co to ta dezinformace je a v tu chvíli bylo jasné, že se pro tuto “zásadní” agendu nehodí. Bezradný Fiala pod palbu kritiky zřídil novou funkci poradce pro dezinformace a obsadil ji politologem z brněnské univerzity Milošem Gregorem. Dnes ale víme, že tou dobou už se v hradní vojenské kanceláři rodil jiný plán. 

Kdo přesně jej vymyslel, není jasné. Zda to byl sám Otakar Foltýn či snad Helena Langšádlová, tehdejší ministryně pro vědu a výzkum z TOP 09, která se iniciativně ujala příprav, jisté je, že  Langšádlová už v lednu 2024 přijala na pozici své poradkyně tehdejší moderátorku ČT Marii Koldinskou. Dá se předpokládat, že právě tehdy, tedy na přelomu roku 2023/24 se přípravné práce, na nichž se podílel kromě Koldinské a Foltýna i Oldřich Bruža (pozdější šéf Odboru strategické komunikace na Úřadu vlády), rozjely naplno. S vědomím výše uvedeného je zjevné, že prezidentova slova v Českém rozhlase o tom, že “vláda nemá pověřence pro tuto oblast”, nebyla jen tak nějakým postesknutím, ale spíš přesně mířeným vzkazem premiéru Fialovi, že jeho role při budování strategické komunikace už není potřebná a prezident si to zařídí sám. 

Voják ve Strakovce? Má to svá pravidla

Zbývalo vymyslet jen to, jak to udělat, aby strategické komunikaci mohl velet prezidentův muž - plukovník Otakar Foltýn, aniž by přišel o uniformu. Foltýn samozřejmě mohl jako voják skončit a dát se do služeb státu jako civil, ale to  by se mu nerentovalo. Jednak si musel uvědomovat, že funkce vládního zmocněnce není nic jistého a může kdykoliv skončit, ale hlavně by přišel o roky, které se mu počítají do výsluh. Zůstat ve služebním poměru vojáka pro něj byla zcela jistě klíčová podmínka. Problém byl, že vláda si ve svém usnesení stanovila, že strategický koordinátor musí být začleněn do struktury Úřadu vlády. Jenomže Úřad vlády je civilní úřad a není možné, aby se tam “potulovali” vojáci, jak se jim zlíbí. Proto lze vojáka do Strakovky přesunout jen jediným možným způsobem - a to s využitím  nařízení vlády č.25/2010.

Nařízení vlády č.25/2010 

§ 1 Služební úkoly obranného charakteru plní v Úřadu vlády České republiky jeden voják z povolání.

Nařízení vlády 25/2010 umožňuje, že u civilního Úřadu vlády může působit jeden voják (doplním, že před rokem 1989  bylo běžné, že vojáci byli takto vysíláni i na ministerstva). Tohle jediné místo určené pro vojáka ve Strakovce tedy “obsadil” plukovník Otakar Foltýn. Foltýnův nadřízený, náčelník hradní vojenské kanceláře, generálmajor Radek Hasala na můj dotaz potvrdil, že právě toto nařízení k přesunu Foltýna využil. Zdálo by se, že tím je věc vyřešená. Opak je ale pravdou. Přesun vojáka k úřadu vlády má totiž i další pravidla.  Jde o to, kdo jej do Strakovky může vyslat, jakou formu má vyslání mít a co může voják u Úřadu vlády vlastně dělat.

Černochové za zády

Další dotaz podle Zákona o svobodném přístupu k informacím proto směřoval k Úřadu vlády. Tamní právní odbor mi na mou otázku “Který člen vlády je pověřen prováděním nařízení vlády 25/2010 Sb.- tedy, kdo má jeho plnění v gesci,” výslovně uvedl, že “o tom, který voják bude v Úřadu vlády plnit služební úkoly obranného charakteru, rozhoduje Ministerstvo obrany”. To se ale v případě Otakara Foltýna nestalo. Dá se říct, že náčelník hradní vojenské kanceláře tuto kompetenci ministryni obrany Janě Černochové vyfouknul před nosem. Ostatně, musel tušit, že sama Černochová by Foltýna na tuto práci nikdy nevybrala. 

Jak jsem již psala zde - Černochová a Foltýn bývali dříve přátelé, rozkol ale mezi nimi nastal poté, co ho ministryně odvolala z funkce náčelníka Vojenské policie. Zjistilo se, že tam za jejími zády budoval “spikleneckou buňku”. Foltýn následně zmizel z jejího dosahu do Vojenské kanceláře prezidenta, kam kompetence Černochové nesahají. Na jednání vlády, kde se rozhodovalo o tom, že se Foltýn stane strategickým koordinátorem, Černochová chyběla. Podle mých informací to nebyla náhoda. Dá se říct, že ačkoliv by měla o obsazení pozice vojáka na Úřadu vlády rozhodovat ona, svou neúčastí na jednání kabinetu demonstrativně dala najevo, že s přesunem Foltýna a jeho jmenováním zmocněncem nechce mít nic společného. 

Tiskový odbor ministerstva obrany mi na můj dotaz, zda jde o obcházení kompetencí ministryně, když celá akce proběhla bez její účasti, odpověděl, že “rozhodnutí o vyslání pana plukovníka nebylo v působnosti paní ministryně, její souhlas proto vyžadován nebyl”. To je ale v přímém rozporu se sdělením Úřadu vlády. A obě instituce by si tedy měly ujasnit, kdo má provádění nařízení 25/2010 v gesci. 

Není to banální záležitost. Jde o umístění vojáka u civilního Úřadu vlády a kdo jiný by mu měl dát “svolení” než civilní ministryně obrany?  Jak je možné, že si tuto kompetenci přivlastnil voják - Radek Hasala a místo obsadil svým člověkem, aniž by si vyžádal souhlas Černochové?  Černochová i Hasala jsou si svým postavením rovni, rozdíl mezi nimi je ale v tom, že Černochová ztělesňuje civilní řízení obrany a voják Hasala tedy nemůže jen tak přebírat její kompetence. Je to v novodobé historii poprvé, kdy vláda jmenovala do pozice vládního zmocněnce vojáka., což mi potvrdil Úřad vlády. Už to samo o sobě je dostatečný důvod, proč by celý proces měl proběhnout čistě a bez podezření, že ho provazelo porušení pravidel. 

Armádní spojka ve Strakovce

To ale není vše. Zjišťovala jsem dále, jaké úkoly vlastně vojáci u Úřadu vlády obvykle plní. Ze Zákona o vojácích z povolání i ze zmíněného nařízení vlády totiž vyplývá, že by mělo jít o úkoly obranného charakteru: “Tahle funkce je obvykle vyhrazena pro vojáka, který plní roli jakési spojky mezi Úřadem vlády a armádou,” vysvětluje mi můj zdroj znalý chodu Úřadu. “Jeho úkolem může být například vypracovat stanovisko pro předsedu vlády k materiálům předkládaným Bezpečnostní radě státu nebo třeba při povodních informovat premiéra o krocích, které dělá armáda a opačně,” vyjmenovává namátkou příklady.

Zeptala jsem se proto Úřadu vlády, kdo přesně úkoly dle nařízení vlády 25/2010 vykonával dřív. Právní odbor Úřadu vlády mi sdělil, že od roku 2016 do května roku 2020 působil u Odboru pro obranu a bezpečnost Úřadu vlády  pplk. Ing. Pavel Polcar a zaslal mi také výčet jeho kompetencí, z něhož vyplývá, že Polcar měl na starosti především spolupráci s Bezpečnostní radou státu. Co je ale důležité zmínit je to, že Polcar byl k Úřadu vlády odvelen.  Způsob, jakým jsou vojáci na Úřad vlády vysláni, je totiž důležitý

Zákon č. 221/1999  o vojácích z povolání 

§ 15 Odvelení

(1) Vojáka lze v zájmu služby odvelet na dobu nejdéle 6 měsíců v kalendářním roce; na dobu delší může být odvelen jen se svým souhlasem nebo rozhodnutím ministra.

(2) Odvelením vojáka se rozumí jeho pověření služebními úkoly, a to i nesouvisejícími s jeho služebním zařazením, které plní po stanovenou dobu mimo místo pravidelného výkonu služby nebo i v něm. Nadřízený odveleného vojáka může stanovit, že odvelenému vojákovi může služební úkoly ukládat i jiný nadřízený

Dá se říci, že odvelení je cosi jako služební cesta. Voják nadále zůstává zaměstnán na svém původním místě, ale jeho nadřízený ho může vyslat na určitou dobu jinam a třeba mu uložit i to, že má dočasně poslouchat někoho jiného. Důležité je, že tak jako na každé služební cestě náleží i odvelenému vojákovi náhrady, jako cestovné, jízdné či hrazené ubytování, pokud je odvelen mimo své bydliště. 

V případě Polcara všechny tyto náležitosti sedí. Z odpovědi vypracované právním odborem Úřadu vlády vyplývá, že Polcar zůstal zaměstnancem Generálního štábu, k Úřadu vlády byl odvelen a jeho nadřízeným se stal dočasně šéf sekretariátu Bezpečnostní rady státu. Personálně ale, včetně finančního zabezpečení, zůstal dál podřízen náčelníkovi Generálního štábu. Tedy, klasická “služebka”, byť s delším trváním. 

Po Polcarovi, plnil od května 2020 pro  Úřad vlády “služební úkoly obranného charakteru”  pplk. Mgr. Petr Matouš. I on zůstal nadále podřízen náčelníkovi Generálního štábu,. A dokonce narozdíl od Polcara nebyl ani k Úřadu vlády odvelen. Formálně totiž zůstal na svém pracovišti a “spojku” dělal odtamtud. K tomu navíc dostal (narozdíl od Polcara) v říjnu 2021 od premiéra Babiše pověřovací dekret, který mu uložil nad rámec jeho běžných povinností koordinovat agendu hybridního působení. Vytvoření pozice zmocněnce pro hybridní působení si vyžádala  Bezpečnostní rada státu kvůli množícím se kybernetickým útokům na civilní úřady a instituce. Matouš byl jakousi centrálou, u níž se scházely informace z civilních úřadů ohrožených kybernetickými útoky, které pak předával armádě a koordinoval řešení situace. Za plnění úkolů na Úřadu vlády zodpovídal Matouš předsedovi Bezpečnostní rady státu. Ze své funkce byl odvolán 14. listopadu 2022 s koncem Babišovy vlády. 

Odvelen nebo přeložen? Není to totéž

Otakara Foltýna vyslal náčelník Vojenské kancelář prezidenta republiky do Strakovky v květnu 2024 a vydal k tomu personální rozkaz.

Po přesunu Foltýna jej vláda v souladu se svým usnesením jmenovala vládním zmocněncem pro strategickou komunikaci a dle téhož usnesení byl následně včleněn do struktury Úřadu, a to přímo pod premiéra. 

Jenomže, všechny tyto kroky jsou zřejmě neplatné, protože Hasalův personální rozkaz je právně vadný.  Původně totiž měl být Foltýn k Úřadu vlády odvelen, stejně jako jeho předchůdce Polcar. Aspoň tak to ohlásila v květnu 2023  mluvčí vlády Lucie Ješátková. Jenomže nakonec to dopadlo jinak. Foltýnův nadřízený Hasala se totiž rozhodl, že Foltýna na Úřad vlády neodvelí, ale přeloží. Tato změna nebyla oficiálně oznámena a dozvěděla jsem se ji v podstatě náhodou, když jsem poslala zmíněnou “stošestku” do hradní Vojenské kanceláře. Radek Hasala mi napsal: 

„V době kdy mluvčí vlády České republiky Lucie Ješátková uvědomila média o plánovaném odvelení plukovníka gšt.  Mgr. Otakara Foltýna z VKPR k Úřadu vlády České republiky na 6 měsíců tj. dne 21 května 2024, byla tato informace aktuální a pravdivá, neboť toto vše bylo obsahem žádosti kterou jsem obdržel od Úřadu vlády.  Nicméně po vyhodnocení všech relevantních souvislostí jsem dne 23 května 2024 vydal svůj personální rozkaz, kterým jsem jmenovaného dnem 30 května 2024 prozatím na neurčito nikoli odvelel, ale přeložil do jiného místa výkonu služby,  konkrétně do Úřadu vlády,  a to v souladu s ustanovením §16 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů a s využitím nařízení vlády č.  25/2010 Sb., o stanovení orgánu státní správy, v němž vojáci z povolání plní služební úkoly obranného charakteru, a o počtu vojáků z povolání v něm.  Kopii tohoto mého personálního rozkazu Vám připojuji v příloze.” 

Na první pohled to může vypadat jako slovíčkaření, jenomže přeložení má dle Zákona o vojácích z povolání zcela jiný charakter než odvelení.

 Zákon č. 221/1999  o vojácích z povolání 

§ 16 Přeložení

(1) Voják může být přeložen k výkonu služby do jiného místa výkonu služby nebo do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby. Jiným místem výkonu služby se rozumí obec,5a) ve které má voják stanoveno nové místo výkonu služby (dále jen "místo přeložení").

(2) Voják může být na vlastní žádost přeložen do jiného místa výkonu služby nebo do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby, je-li to v souladu se zájmy služby.

Pokud jsem odvelení přirovnávala ke služební cestě, přeložení se spíše podobá změně pracoviště. Přesněji řečeno - pokud je voják přeložen, musí mít buď místo výkonu služby v jiné obci, anebo musí mít jiného nadřízeného. Jenomže ani jedna podmínka, kterou ukládá zákon,  v případě Foltýnova přeložení splněna není.  Foltýn slouží stále v Praze (ve stejné obci) a jak upřesnil Radek Hasala, jeho nadřízeným je stále on sám: “Nadřízeným jmenovaného je po dobu přeložení stále náčelník VKPR, jenž mu také může ukládat služební úkoly. ….” , píše mi v odpovědi Hasala. Foltýn tedy jakoby po právní stránce nastoupil “do jiné firmy”, ale ve skutečnosti mu zůstal původní šéf a z původního pracoviště dostává i plat. Takový výsledný stav nenaplňuje definici přeložení podle zákona. 

Nad způsobem, jak byl Foltýn přesunut do Strakovky, se již dříve pozastavila i senátorka a advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, která v této věci interpelovala premiéra. “... podle platné právní úpravy není možné klasické služební zařazení vojáka v Úřadu vlády. Přesun a pobyt v Úřadu vlády je možný jen na základě ‚odvelení‘... “ uvedla Zwyrtek Hamplová. 

Proč Hasala zvolil tento podivný způsob, který neodpovídá liteře zákona, je naznačeno v další části jeho odpovědi na mé dotazy: “Jmenovanému v případě přeložení nenáležejí žádné náhrady, narozdíl právě od původně navrhovaného institutu odvelení, kdy by měl nárok například na stravné či prokázané jízdní výdaje.” 

Že za Hasalovým rozhodnutím je snaha ušetřit peníze za náhrady mi sdělil i zdroj blízký ministerstvu obrany. Jenomže - jak správně upozornila Zwyrtek Hamplová  - jediný možný způsob přesunu je “služební cesta”, tedy odvelení, byť za cenu, že v takovém případě musí Vojenská kancelář prezidenta Foltýnovi proplácet obědy a jízdenky na tramvaj.  Pokud chtěl Hasala šetřit, pak šetřil na nesprávném místě. Foltýn zkrátka má na tramvajenky nárok. Výsledkem je, že s takovou se celý přesun Foltýna na Úřad vlády jeví jako právně zmatený, vnitřně rozporný a tudíž nulitní.

Nezapomeňte na MDŽ

Ale to pořád není vše - i kdyby Foltýna na Úřad vlády generálmajor Hasala odvelel, i tak by měl vysvětlit proč je vlastně přesun Foltýna pro armádu nutný. Odvelet lze totiž vojáka jen “v zájmu služby”. Tento zájem by měl Radek Hasala přesně popsat, protože z činnosti plukovníka Foltýna na první pohled zřejmý není. Naposledy jeho STRATKOM připomínal význam MDŽ. Není jisté, že tento stát potřebuje vojáky k tomu, aby občanům připomínali historická výročí a významné dny v kalendáři, což je činnost, na níž se teď Odbor strategické komunikace zaměřuje především. Za to dostává Otakar Foltýn nejen plat vojáka, ale prodlužuje se mu i doba služby, za níž jednou dostane výsluhy. 

Vraťme se ještě na závěr k interpelaci senátorky Zwyrtek Hamplové, která se pokoušela zjistit u premiéra, jak Úřad vlády angažmá plukovníka Foltýna po právní stránce chápe. Premiér ji odpověděl, že nedisponuje jakoukoliv informací o porušení právních předpisů. “Máte-li dojem, že jakýkoliv občan (nejen plk. Foltýn) porušil jakýkoliv právní předpis, je Vaším právem oznámit takovou skutečnost příslušným orgánům,” sdělil senátorce Zwyrtek Hamplové premiér Fiala. 

Tato povinnost, na níž senátorku upozornil premiér, se vztahuje i na mne, proto mi nezbývá než podat prezidentu republiky, coby nadřízenému orgánu náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky podnět k zahájení řízení z moci úřední a požádat jej, aby postup generálmajora Radka Hasaly prověřil. Pokud by se totiž ukázalo, že celý proces přeložení plukovníka Foltýna do Strakovy akademie je nicotný neboli nulitní, pak by to znamenalo, že Foltýn nemohl být dle usnesení vlády včleněn do struktury Úřadu vlády a to by znamenalo, že žádného strategického koordinátora nemáme a nikdy jsme neměli.