MOŘE NÁLEZŮ A ZTRÁT 1

3.

Elena otevřela oči. Kéž by se mi to jen zdálo, pomyslila si a nahlas povzdychla. Do Natáliina pokoje, který teď obývala, prosvítalo ranní sluníčko.

„Takový krásný den by to mohl být, kdyby…“ zaúpěla a znovu si přetáhla peřinu přes hlavu. Neměla náladu vstát z postele. Neměla náladu jít do školy a už vůbec neměla náladu vidět zase ten obličej. Celé jí to připadalo jako krutý žert. Jak se tohle vůbec mohlo stát? Tři měsíce. Tři dlouhé měsíce! Zpod peřiny pohlédla na svůj mobil, který předtím poslepu nahmatala na nočním stolku. Tři nepřečtené zprávy. Všechny byly od Terezy.

„Tak co? Jací jsou?“ ptala se v první. Ty další dvě Elena ani nečetla. Místo toho začala usilovně přemýšlet. „Zajdu za mámou, že mi není dobře a nemůžu jít do školy,“ uvažovala nahlas. Ležela na zádech s rukama zkříženýma na prsou a dívala se přitom do stropu. „Hm, to by fungovalo na jeden, maximálně dva dny. Rozhodně ne na tři měsíce,“ řekla polohlasem. Po chvíli přemítání tuto možnost definitivně zavrhla.

Z chodby se začaly ozývat hlasy. Chvíli tiše naslouchala. Teprve když utichly, rychle vyběhla z pokoje rovnou do koupelny. Stejným způsobem zase nazpět. Děsilo ji další setkání s Michaelem nebo jak se vlastně jmenoval. „Nechci ho vidět do konce života!“ přísahala. „Nebo aspoň ne teď,“ zazoufala si. Pohlédla na svůj zkroušený obličej do zrcadla, které viselo na zdi u dveří. Chtěla oddálit další setkání, co jen to šlo.

Už to, že musela přetrpět včerejší rodinnou večeři na uvítanou, bylo nad její síly. Sedla si hned vedle Jerryho, tak, aby na Michaela neviděla. Bohužel, musela pomáhat mámě nosit na stůl a servírovat večeři. Jako nějaká trapná služka, pomyslela si. Během večera promluvila maximálně dvě slova, a to „děkuji“ a „prosím“. Zato Michael rozdával úsměvy na všechny strany, tak jako její matka.

Eleně se z toho všeho dělalo zle. Na konci večeře se raději omluvila kvůli únavě. Za celý večer se na Michaela ani nepodívala. On ji mimochodem také ignoroval. Neustále se na něco vyptával Elenina otce a pak zase skládal komplimenty za večeři její matce. V jednu chvíli se už neudržela a obrátila oči v sloup. Jak jen tohle přežiju, povzdychla si pro sebe. Její otec zrovna od nových návštěvníků vyzvídal, proč si vybrali právě Prahu.

„Tady David je velký filmový fanda. Slyšel, že v Praze je jedna z nejlepších filmových škol na světě, že?“ podíval se Michael na svého spolubydlícího a lehce přitom nadzdvihl obočí.

„Jo, jo, to je pravda. Miluju filmy,“ přitakal David.

Elenin otec nato rozvedl diskusi na téma české a světové filmy. Eleně přitom neušlo, že jediný, kdo se kromě ní do této vzrušující debaty nezapojil, byl Michaelův bratr Jerry Luis. Ten se namísto toho věnoval svíčkové na talíři a zkoumavě propíchával vidličkou jeden z knedlíků.

„A ty? Co přivedlo do Prahy tebe?“ zeptala se ho jen tak mimochodem a trochu ze zvědavosti Elena.

„Já jsem tu za trest,“ odpověděl jí na půl pusy, aniž by odtrhl pohled od jídla, a tak, že to zaslechla jen ona.

„Vážně? To už jsem někde slyšela,“ pronesla tiše a Jerry se na ni nechápavě podíval.

„Ale nic,“ mávla rukou. Asi to jsou opravdu bratři, pomyslila si a stejně jako Jerry se raději věnovala večeři.

🌅

„Nechápu, proč si pořád musíš hrát na pana dokonalýho?“

„Na nic si nehraju.“

„Jo, jasně…“

„A co je ti vlastně do toho? Proč se staráš?“ Jerry po večeři přistoupil k bratrovi a stoupl si těsně k němu. Michael zrovna postával se skleničkou v ruce v rohu obývacího pokoje a prohlížel si tituly knih postavených v zástupu na jedné z polic. Pan Novák s Jakubem a Davidem, kteří se tam také společně s nimi přesunuli, mezitím pokračovali v diskusi o filmech a nevěnovali jim pozornost. Oba bratři mluvili monotónně, bez náznaku emocí a tak, aby je nikdo jiný neslyšel. Ani jeden se přitom na toho druhého nepodíval. Michael ani na chvíli neodtrhl pohled od knih před sebou. Jednu povytáhl z police, krátce si prohlédl její titulní stránku a zase ji bez zájmu zasunul zpátky na místo.

„Já jen, že k dokonalosti máš hodně daleko,“ zašeptal znovu Jerry.

„Nápodobně,“ odpověděl mu Michael a znuděně si založil ruce na prsou.

„Ještěže tihle nevědí, co jsi zač!“

„A co jsem zač?“

„Ty mi to řekni. I tvoje rodina se bojí každýho tvýho kroku…“ Jerry se ze strany zadíval na Michaelův profil. Z výrazu jeho tváře však nemohl vyčíst žádné emoce.

„Tihle ale nejsou moje rodina. Takže jim můžu říkat, co chci a kdy chci… Nebo ty jim snad něco řekneš?“ Michael stočil zrak a přes rameno pohlédl na Jerryho, který na jeho slova nic neřekl. „To jsem si myslel,“ dodal posměšně Michael. Otočil se čelem k bratrovi, dvakrát Jerryho lehce poklepal po levém rameni a poté z místnosti mlčky odešel. Jerry tam ještě chvíli zůstal stát. Upřeným pohledem se díval na polici s knihami, tak jako předtím Michael. Udělal krok vpřed. Lehce naklonil hlavu na stranu a konečky prstů přejel po hřbetech knih až k té, kterou Michael chvíli předtím povytáhl. „Monte Christo,“ četl polohlasem a pravým ukazováčkem dvakrát poklepal na hřbet knihy.

🌅

Ráno Elena počkala, až všichni odejdou. Rychle vběhla do kuchyně, hrábla do proutěného košíku na kuchyňské lince pro jablko a vyběhla z domu. Musela běžet na roh ulice, aby stihla autobus jedoucí ke škole. Měla štěstí. Celá udýchaná doběhla na zastávku ve chvíli, kdy se autobus chystal odjet. Řidič ji na poslední chvíli zahlédl. Dodatečně znovu otevřel přední dveře a Elena rychle naskočila dovnitř. Sedla na nejbližší volné sedadlo a setřela si pot z čela. S úlevou se zakousla do jablka, které tak bylo její jedinou snídaní. Sakra, teď abych se znovu přepudrovala! blesklo jí hlavou při pohledu na odraz v okně.

„No né, Nováková! Snad jsi nezaspala?“ uslyšela za sebou něčí smích. Byl to jeden z jejích spolužáků a vedle přes uličku zahlédla sedět Adama Millera. Den prostě nemohl začít hůř!

S Terezou se potkala až těsně před budovou školy. Kamarádka chtěla okamžitě vědět všechno o návštěvě z New Yorku. K jejímu zklamání Elena jen mávla rukou, protočila panenky, a aniž by se zastavila, zamířila rovnou do třídy. Vůbec s ní nebyla řeč! O velké přestávce Elena raději otevřela knihu a předstírala, že se učí. Hlavně aby nemusela vyjít na školní chodbu. Chtěla oddálit nevyhnutelné, a to co nejdéle!

„Proboha! Právě jsem spatřila svýho budoucího manžela!“ Tereza se náhle zastavila uprostřed schodiště a chytla se pravou rukou u srdce. „Jen ještě nevím, který z nich to je!“ dodala.

Elena se bez přemýšlení podívala směrem, kterým s otevřenou pusou zírala její kamarádka. Žáci vyššího ročníku se o jedné z přestávek přesouvali do laboratoří v prvním patře, zatímco třída Eleny a Terezy mířila na hodinu hudební výchovy do druhého patra. Mezi studenty tak spatřila tři známé a zcela nepřehlédnutelné postavy. Všechny holky se za nimi otáčely a pochichtávaly se jako puberťačky.

Tři noví žáci studijního programu hned první den způsobili mezi ostatními studenty naprostou senzaci. Elena si nepamatovala, že by kterákoli jiná zahraniční návštěva vyvolala tolik rozruchu jako tihle tři. Všichni o nich mluvili. A to doslova. Tereza o nich nepřestala básnit ani při cestě ze školy.

„Musím se u tebe jakože náhodou stavit!“ plánovala si nahlas. „Kdy se ti to hodí?“ podívala se na zamyšlenou Elenu. Ta ji ale vůbec nevnímala.

„Haló, co je to s tebou? Já ti tak závidím!“ Tereza se skoro až vznášela vzrušením.

„Nechápu, co na nich vidíš!“ zpražila ji namísto toho Elena. „Jsou to jen namyšlený americký frajírci. Opravdu není o co stát. Ještě uvidíš!“ dodala mrzutě. Tereza nechápavě otevřela pusu. Takhle Elenu ještě nikdy neviděla.

Navzdory jejímu proroctví však šílenství kolem amerických studentů nepřestávalo. Ba naopak. Tereza přišla v týdnu s tím, že slyšela Jakubovu spolužačku Bereniku Vránovou na dívčích WC prohlásit: „Michael is the hottest guy I have ever seen!“ Tereza přitom udělala takový obličej, že se i Elena musela zasmát. „Ou-em-dží!“ napodobila ještě Bereničino oblíbené OMG. Zkratku pro anglické „Oh my God“, které Berenika převzala od zahraničních studentů a tak ráda používala. Tereza si přitom dala dlaň levé ruky na tvář a Elena při pohledu na její grimasy málem spadla ze židle, jak moc ji Tereza rozesmála.

Berenika rozhodně nebyla její šálek čaje. Byla to dcera slavného herce a ještě slavnější zpěvačky a na všechny se dívala svrchu. Elena neznala nikoho tak namyšleného jako Berenika Vránová. Ta byla bohužel také velmi krásná, a většina kluků ze školy za ní běhala jako nějací poslušní pejsci. I Elenin bratr Jakub. A ona Bereniku opravdu, ale opravdu neměla ráda.

🌅

Celý týden se Elena snažila vyhnout kontaktu s Michaelem, jak jen to šlo. Ráno vstávala později, doma nesnídala a vycházela z domu, až když si byla jistá, že všichni odešli. Dobíhat autobus na poslední chvíli zas taková legrace nebyla a začalo být čím dál tím těžší vymlouvat se na bolavý žaludek, aby se vyhnula rodinným večeřím. Moc dobře věděla, že ji máma brzy prokoukne, pokud si nenajde lepší výmluvu.

„Čus! Kam vyrazíme o víkendu?“ Tereza se při odpoledním venčení psa zastavila před domem, kde bydleli Novákovi.

Zastihla Elenu při zalévání skalky u vchodových dveří. Jakmile Elena spatřila kamarádku, okamžitě položila konev na zem a místo odpovědi se vrhla k malému chlupatému pejskovi, kterého měla Tereza s sebou na vodítku. „Rosie, ahoj,“ chytla pejska do náruče. Začala ho pusinkovat na čumák a rozplývat se, že je to ten nejroztomilejší pes na světě.

„Ale prosím tě, nerozmazluj ji tak, nebo mě už vůbec nebude poslouchat,“ napomenula ji Tereza a raději zopakovala otázku ohledně víkendu.

„Netopýr? Budou tam tenhle víkend hrát R’n’b,“ navrhla Elena, aniž by spustila oči z Rosie.

„Spíš jsem měla na mysli Spektrum…“

„Spektrum? Já myslela, že se ti tam nelíbí. Neříkala jsi, že to je snobárna, kam chodí tak akorát Berenika Vránová a její fanklub?“ podívala se na ni Elena nechápavě. Tereza sotva otevřela pusu a zase ji rychle zavřela.

Na rohu ulice se objevila čtveřice postav, která bez jakýchkoli pochyb mířila k domu Novákových. Tereza se okamžitě narovnala a nasadila široký úsměv. Zato Elena se podívala zpříma na Rosie a vzala její malý čumák do dlaní:

„Rosie, to jsou nepřátelé. Rozumíš? Ne-přá-te-lé. Takže tr­hej. Kousej!“ Ještě naposledy si vyžádala její pozornost a s přísností rodiče zopakovala: „Pamatuj! Nepřátelé!“ Sotva se vrátka otevřela, Rosie se opravdu k přicházející čtveřici rozběhla.

„Správně, Rosie. A trhej!“ zvolala Elena tak potichu, aby ji slyšela jen Tereza. Nicméně Rosie si to sice namířila rovnou k Michaelovi, ale namísto kousání či trhání se mu posadila u nohou a začala vrtět ocasem!

„To né…“ zkřivila Elena obličej zklamáním, když uviděla její počínání.

„Oh, how cute!“ slyšela namísto toho říkat Michaela, který vrtící se Rosie pohladil a vzal ji do náruče. „Roztomilý pejsek. Je tvůj?“ zazubil se na Terezu a podrbal Rosie mezi ušima. Ta blaženě zavrněla. Tereza pořád stála v pozoru jako při nástupu na hodinách tělesné výchovy. Jen tiše přitakala a převzala Rosie z jeho rukou.

„Michael Anthony, rád tě poznávám,“ pronesl přitom. A aniž by se mu Tereza stačila sama představit, zmizel spolu s Jakubem, Davidem a Jerrym v domě.

„Tereza. Já jsem Tereza!“ volala šeptem za nimi. Na Elenu se Michael vůbec nepodíval. Když se za čtveřicí zavřely vchodové dveře, podívala se Elena naštvaně na malou Rosie. „Zrádkyně!“ povídala jí. „Říkala jsem ‚trhej‘, ne ‚lísej‘.“

„Nech ji. Vždyť je to jen ženská,“ zakroutila hlavou Tereza a zdůraznila slovo „jen“.

„No právě,“ odvětila Elena, „už ani na toho psa není spolehnutí!“

🌅

Co se týkalo sobotního večera, vyhrálo nakonec Spektrum, módní klub v centru Prahy. Tereza tak naléhala, až jí Elena vyhověla. Brzy toho však začala litovat. Ani tentokrát si nelámala hlavu s tím, co na sebe. Vsadila na osvědčenou klasiku: úzké džíny, tričko, sáčko a výrazný náhrdelník. Všechno barevně sladila, ještě přejela pusu leskem na rty, a bylo to. Alespoň tak měla čas na Tereziny telefonáty, podle kterých tipovala, že ta se převlékla nejméně desetkrát. Na rozdíl od Eleny Tereza své oblečení hrozně řešila. Nakonec do klubu Spektrum dorazila v černých minišatech a na uších se jí klimbaly velké výrazné náušnice. Elena Terezu už vůbec nepoznávala. Nikdy předtím ji neviděla tak vyparáděnou!

Klub byl jako vždy narvaný. Po půlhodině čekání ve frontě před vchodem musely další půlhodinu hledat místo k sezení. Ke všemu nebylo v celé místnosti jediné místo, ze kterého by neviděly na Michaela. K Terezině radosti a Elenině utrpení.

„Je to tu super!“

Rozzářená Tereza se podívala na Elenu, která se po celou dobu tvářila otráveně. Tereza ji marně tahala na taneční parket. Po chvíli své snahy vzdala a přidala se raději k tančícím spolužačkám. Elena tak zůstala sedět sama u jednoho ze stolů v blízkosti hlavního parketu. Brčkem srkala kolu a pohledem zkoumala okolí. Po několika písničkách DJ změnil rytmus a parket se více vyprázdnil. Udýchaná Tereza přistála zpět na židli vedle ní a popadla svoji poloprázdnou skleničku. „Viděla jsi Michaela?“ zavolala.

„Cože?“ V tom hluku ji Elena skoro neslyšela.

„Michael, přece! Vidělas ho tancovat?“

Elena se zamračila. Celou dobu se snažila pohledem vyhýbat všem místům, kde jen tušila jeho přítomnost. Bohužel, když se změnila hudba a přešla do latinských rytmů, ovládl parket již těžko přehlédnutelný tanečník.

„Wow,“ zůstala Tereza s otevřenou pusou zírat na Michaela, který v rytmu střídal jednu partnerku za druhou. „Ten fakt umí,“ rozplývala se stále.

Elena se teď také dívala na tančící dvojici. Ale to, co cítila, rozhodně nebyl obdiv nebo nadšení. Cítila se zrazená. Proč? ptala se sama sebe. Proč se Antonio, Michael nebo jak se vlastně jmenuje, vrátil do jejího života? Cožpak ji už nestačil dostatečně ponížit v létě v Itálii? A teď se tu na parketu nakrucuje před všemi jejími známými. Stále tomu nemohla uvěřit. Nejen že byl atraktivní a bohatý, ale ke všemu musel být ještě skvělý tanečník? Proboha, proč? Mistr Perfektní!

A co víc, Eleně tím připomněl další ponížení, které zažila toho roku poté, co se s velkým očekáváním přihlásila na kurzy moderního tance. Dokonce přemluvila i Terezu, aby ji doprovodila na výběrové řízení, po kterém byli účastníci zařazeni do jedné ze tří kategorií. První skupina byla pro pokročilé a třetí pro úplné začátečníky. Proto pro ni bylo velmi nemilým překvapením, když na konci hodiny našla svoje jméno na seznamu skupiny třetí. Tereza se jí skoro až omlouvala, když to její bylo mezi jmény skupiny první. Pro Elenu to bylo jedno z dalších zklamání během posledního roku. A teď tohle!

„Je ti něco?“ Tereza se starostlivě podívala na zamračenou Elenu.

„Ne, je mi fajn. Skvěle se bavím!“ odpověděla jí s kyselým obličejem.

Tereza však její poznámce nevěnovala pozornost.

„Je úžasnej, viď?“ nespouštěla oči z parketu.

„Jo, chce se mi zvracet!“ pronesla Elena s takovým důrazem, až se Tereza vyděsila.

Elena musela na vzduch. Naznačila Tereze, že si musí odskočit, a namířila si to rovnou k východu. Venku se zhluboka nadechla. Chtělo se jí křičet a brečet zároveň. Aby toho nebylo málo, když se vracela zpátky do klubu, našla Terezu v družném hovoru právě s Michaelem. Přišla zrovna ve chvíli, když se ho vysmátá Tereza ptala, kde se naučil tak skvěle tančit. Položila mu přitom dlaň na pravé rameno.

„Moje babička je bývalá primabalerína a má v New Yorku taneční studio. Za trest jsem se tam musel učit piruety!“ usmál se na ni. Napil se koly, mrkl na Terezu a raději se vzdálil, protože se blížila Elena. Ta jen obrátila oči v sloup, zkřížila ruce přes prsa a stoupla si vedle Terezy.

„Nic neříkej!“ varovala ji. „Nechápu, jak se s ním vůbec můžeš bavit!“

„Náhodou je docela milej… A pochválil mi náušnice! Prý skvěle sedí k mému sestřihu!“ Elena se po Tereziných slovech jen pitvořivě zašklebila.

„Ty máš teda náladu!“ Při pohledu na kamarádčiny grimasy zakroutila hlavou. Raději se znovu přidala k hloučku tančících spolužaček a nechala tak Elenu stát u parketu samotnou. Zase.

Naštěstí pro Elenu se její nálada zakrátko zvedla – ve chvíli, kdy si k jejich stolu přisedl její bratr s Jerrym a Adamem. To se pak i ona nechala vytáhnout na parket a alespoň na chvíli přestala vnímat Michaelovu přítomnost. Místo toho se snažila být co nejblíže k Adamovi. Adam byl její platonická láska od prvního dne, co vkročila do dveří mezinárodního gymnázia. Vlastně ho zaregistrovala již o několik měsíců dříve. To když Jakub přinesl domů první školní fotografii, na které byla vyfocena celá jeho třída i s třídním profesorem. Adam jí okamžitě padl do oka. Nemohla si pomoct a neustále si fotografii prohlížela. Tajně samozřejmě.

Adam byl tím pravým důvodem, proč se nemohla dočkat, až i ona sama nastoupí na stejné gymnázium. První školní den do něj pak náhodně vrazila, když se snažila najít šatnu své nové třídy. Adam ji nasměroval k té správné a přitom se na ni usmál. Myslela si tenkrát, jaké štěstí měla, že ji zaregistroval hned první den. Po třech letech už tak optimistická nebyla. Naneštěstí pro Elenu, Adam Miller byl sice jedním z nejlepších kamarádů jejího bratra, ale sotva ji pozdravil.

Tohle bylo vlastně poprvé, co měla příležitost navázat s Adamem krátkou konverzaci. Sice se jí zúčastnili i další dva spolužáci a mluvili o škole, potažmo o neoblíbené profesorce chemie, ale i tak to pro ni byl obrovský pokrok. Skoro by na Michaela zapomněla, kdyby vedle ní stojící Jerry neutrousil tu ironickou poznámku. „No né, trvalo mu to jen necelý týden!“ Aniž by přemýšlela o jeho slovech, automaticky se podívala směrem, kterým se otočili ostatní, a zůstala stát jako opařená.

„Kdo to, sakra, je?“

Také Tereza vykulila oči. „Ta nevypadá na nikoho ze školy,“ poznamenala. Zkoumavě se přitom dívala na líbající se dvojici na druhém konci parketu, až ji musela Elena napomenout, aby na ně tak nezírala. I ona se k nim raději obrátila zády. Nechápala, proč ji pohled na Michaela s jinou dívkou tak rozrušil.

🌅

Kdyby to nebyla první neděle od příjezdu amerických studentů, Elenu by ani nenapadlo vylézt z postele před desátou. Bohužel, její máma trvala na tom, aby se ráno všichni sešli na snídani. Jenže poté, co se vrátila domů kolem půlnoci, neměla Elena na nějakou snídani v kruhu rodinném ani pomyšlení. Ráno se ještě ospalá vplížila do jídelny, aby ke svému překvapení zjistila, že už tam všichni poslušně sedí kolem prostřeného stolu. Jediný, kdo kromě ní chyběl, byl Michael. Při pohledu na jeho prázdnou židli se jen ušklíbla. Elenin otec se tázavě podíval na Davida, který s plnou pusou jen mávl rukou a naznačil, že Michael se snídaně nezúčastní.

„Šel do kostela na mši,“ poznamenal, když polkl sousto, a nerušeně pokračoval dál. Elena s Jakubem se na sebe významně podívali. Jejich otec se ještě s překvapením zeptal, do kterého kostela, načež mu David odpověděl, že si ho Michael našel na internetu. Pan Novák se s nadzdviženým obočím podíval na Jakuba s Elenou, kteří raději sklonili hlavu a věnovali se svým talířům. Později si jejich otec neodpustil poznámku o tom, že by si z Michaela měli vzít příklad! Aby tomu nasadila korunu, jejich máma navrch přidala, že tak úžasného mladíka ještě nikdy nepoznala! Elena nevěřila svým uším. Stačilo mu jen pár dní, a omotal si kolem prstu oba její rodiče. Ten kluk jí snad vážně přijel úplně zničit život.

„Proboha, není tu ani týden, a už mi svojí dokonalostí leze na nervy!“

„Cože?“ Elena se otočila za Jakubem, když uslyšela jeho na půl pusy pronesenou poznámku.

„Ale nic,“ mávl rukou. Vypadalo to, že Elena nebyla jediná, kdo měl k Michaelovi určité výhrady. Spokojeně se usmála.

🌅

„Tak povídej, jací jsou? Jsem děsně zvědavá na tvůj verdikt!“ ozvalo se z reproduktorů na psacím stole. Elenina starší sestra Natálie volala v neděli odpoledne z Anglie a chtěla znát všechny podrobnosti o zahraničních studentech. Elena by se nejraději vyhnula video chatu, aby Natálie neviděla, jak se přitom tváří.

„Podle toho, co mi máma říkala, mi přijde, že snad nejsou z téhle planety!“ pokračovala Natálie s očekáváním sestřiny odpovědi. Samozřejmě, paní Nováková z nich byla nadšená. Jako návštěva byli až moc spořádaní, což podle Eleny už samo o sobě bylo podezřelé. Uklízeli si pokoje, odnášeli po sobě talíře a bez jediného slova udělali přesně to, o co byli požádáni. A navíc, na sedmnáctileté studenty byli až moc zdvořilí. Především jejich srovnání se stejně starým Jakubem bylo do očí bijící. Elena hned sestře vše vyklopila.

„Říkám ti, nejsou normální!“ Natálie se však začala smát tomu, jak neuvěřitelně nešťastně se Elena při rozhovoru tvářila.

„Moc to dramatizuješ,“ snažila se zmírnit její slova. „Jsou na novém místě, v naprosto cizí rodině. Nedivím se, že se snaží. Dej jim týden dva, a uvidíš.“

„Týden dva?“ Elena protočila panenky. Už jen představa, že je musí snášet v domě po celé tři měsíce, ji přiváděla k zoufalství.

„A který se ti líbí nejvíc?“ zkusila to Natálie odjinud a mrkla do kamery.

„Líbí?“ Elena nechápavě otevřela pusu. „Copak jsi mě celou dobu neposlouchala? Jsou příšerní! Jak líbí?“

Natálie se znovu začala smát, když se Elena rozčertila nad zcela nevinnou otázkou. „Dobrá, dobrá! Já jen, že máma speciálně básnila o jednom z nich… Ehm, Michaelovi tuším.“

Elena zase obrátila oči v sloup. No samozřejmě, jak jinak, pomyslela si.

„Jo, tak ten je nejhorší! V životě jsem neviděla nikoho tak arogantního, namyšlenýho, slizkýho a…“ hledala ta správná slova, která by ho nejlépe vystihla.

„No, po pravdě řečeno, z mámina popisu zněl až moc neskutečně a idylicky. Jako nějaký Kluk z plakátu.“ Natálie se na chvíli zamyslela. „Máma taky použila zcela jiné přívlastky… Hele, třeba se v noci převtěluje v upíra nebo vlkodlaka?“ zavtipkovala.

Elena jen potřásla hlavou. „No, nedivila bych se. A spíš to první, protože krev mi pije už teď!“ pronesla a plácla sebou na postel.

🌅

Následující týden byla Tereza nesnesitelná. Tedy alespoň podle Eleny. Neustále řešila, kdo byla ta záhadná bruneta, kterou viděli ve Spektru s Michaelem.

„Aspoň že Berenika ostrouhala. Viděla jsi, jak kolem něho celý večer kroužila? Byla úplně trapná!“ řekla s pobavením v hlase Tereza.

„A že ty jsi za ním vůbec neběhala?“ neodpustila si Elena.

Tereza se na ni zamračila.

„Co ty vlastně proti němu máš? Co ti udělal, že jsi na něj tak vysazená?“

Elena zalapala po dechu. Jak jí jen měla vysvětlit, co se stalo v létě v Itálii? Jak ji tenhle kluk naprosto ponížil a jak jí nyní dělá ze života peklo! Celou dobu od jejich příjezdu ji Michael záměrně přehlížel. Dělal, jako kdyby vůbec neexistovala. Díky němu se i ve vlastním domově cítila nesvá. Nenáviděla ho z celého srdce. A to, že všichni kolem ní mu zobali z ruky, ji štvalo snad nejvíc.

„Já spíš začínám mít pocit, že jsi do něj taky zamilovaná,“ zadívala se Tereza upřeně na Elenu. Ta okamžitě vybuchla.

„Do Michaela? Zamilovaná? Ses zbláznila, ne?“

Naštěstí si včas uvědomila svůj zvýšený hlas, a z obavy, aby ji neslyšel nikdo jiný, už daleko klidnějším hlasem dodala: „Je to sice hezounek, to nepopírám, ale je mi odpornej svou podstatou bytí!“

„A to?“ nedala se Tereza.

„Je příšerně namyšlenej, je to hulvát a všude dává na odiv, že jeho rodina má spoustu peněz! Copak sis nevšimla, jak se oblíká? Samý značkový oblečení!“ vychrlila ze sebe. Tereza na její slova reagovala jen strohým: „Hmm…“ A Elena už začínala být unavená neustálým vysvětlováním každému ve svém okolí, proč jí Michael tak leze na nervy. Nechápala, proč i ostatní nevidí to, co ona.

Tereza ostatně nebyla jediná, kdo řešil tu cizí holku, která jim v sobotu večer vypálila rybník. Berenika Vránová také ještě nehodila ručník do ringu. Elena ji náhodně zaslechla, jak si s kamarádkami plánovala opět sobotní večer ve Spektru.

„Tentokrát nebude mít žádná jiná šanci. Koupila jsem si v butiku naprosto úžasný šaty!“ nechala se slyšet Berenika.

„No tak to hodně štěstí,“ pronesla jen tak polohlasem, spíše pro sebe Elena, která zrovna seděla u vedlejší lavice před školou. Čekala na Terezu, až se vrátí z oběda. Vzápětí ji napadlo, že by raději své myšlenky neměla pronášet takhle nahlas, protože ani tato poznámka nebyla přeslechnuta… Berenika se na ni okamžitě obořila, co o tom tak ona, Elena, může vědět. Její pohrdavý pohled a štiplavá slova byly jako píchnutí do vosího hnízda. Elena vyšpulila pusu a otočila se na Bereniku. Žihadlo připravit, zamířit…

„No něco o tom vím, vzhledem k tomu, že ti tři bydlí nejenom ve stejný ulici jako já, ale i ve stejným domě, a každej večer s nima večeřím u stejnýho stolu!“ pronesla s lehce nadzdvihnutým obočím. Přímý zásah! Elenina slova nechala Bereniku a její kamarádky v němém úžasu a s otevřenou pusou. Už jen ten pohled na ně stál za to!

„Cože, oni bydlí jako u vás doma?“ snažila se jedna z dívek pochopit Elenina slova.

„Někdo se tady probudil…“ Elena pobaveně obrátila oči v sloup.

„To jako, že se nechystají v sobotu večer do Spektra?“ zbystřila Berenika. Zdálo se, že byla jediná, která pochopila, co tím Elena myslela. Ta jen pokrčila rameny a otočila se k nim zády. Rozhodně neměla v úmyslu jim vykládat, jak zaslechla Jakuba s Jerrym domlouvat si večerní tah sobotní Prahou. Raději si vychutnala fakt, že mohla Bereniku setřít. Bohužel ji pak ke svému nemilému překvapení zahlédla, jak volá na Jakuba a následně na něj po zbytek dne hází ty své umělé úsměvy.

„Ta mrcha! Snaží se dostat k Michaelovi přes mého bratra! A on jí na to zase jako vždy skočil!“ kroutila nevěřícně hlavou.

Bylo jí ho líto. Jakub chodil s Berenikou pár týdnů před letními prázdninami. Dokonce ji několikrát přivedl k nim domů. Elena tenkrát nemohla vystát, jak se pořád na Jakuba věšela. A najednou z ničeho nic, ze dne na den, bylo po velké romanci. Elena nevěděla, co se mezi nimi stalo. Bratr se jí nesvěřil a ani se k ní nic nedoneslo. Jakub během léta o Berenice neřekl ani slovo a Elena se raději neptala. Na jednu stranu byla ráda, že ti dva už spolu nejsou. Na druhou stranu věděla, že Jakuba to vzalo. I když dělal jakoby nic, pořád si myslela, že měl pro Bereniku slabost. Byla to jedna z těch záhad vesmíru, které nedokázala pochopit.

🌅

Elena si nepřestala stěžovat, ani když po víkendu vyrazila s Terezou na nákupy. V obchodním centru prošly hned několik obchodů. Elena si chtěla koupit nové džíny, zatímco Tereza pokukovala po sukních. Čím kratší, tím lepší, mínila. Alespoň tak mohly vyniknout její dlouhé štíhlé nohy. To Elena procházela regály s daleko menším zaujetím.

„Nechápu, proč jí to všichni baští? Vždyť je úplně blbá a je celá umělá! Nemít slavné rodiče, tak po ní neštěkne ani pes. Nikoho by nezajímala!“ Elena nepřestávala lamentovat nad Berenikou ani ve zkušební kabince, když se marně snažila nasoukat do těsných džínů. Tereza, která zkoušela hned vedle, jen přitakávala. Když pak vyšly z kabinek, Tereza se Eleny zeptala, zda je na Bereniku naštvaná kvůli Jakubovi, nebo kvůli Michaelovi. Do té doby to totiž byla spíše ona, kdo si na Bereniku stěžoval.

„Jakubovi samozřejmě! Jak se vůbec můžeš takhle ptát!“ vyjekla Elena a zakroutila hlavou. Rozmrzele odložila zkoušené džíny a sáhla po stejných, jen o číslo větších. Tereza na to nic neřekla. Nechtěla se s Elenou znovu hádat, ale myslela si své. Raději navrhla drink v kavárně v mezipatře obchodního centra.

Z otevřené kavárny bylo vidět na velkou část prosklené budovy o třech patrech, které v centrální části dominovala jezdicí schodiště. Byly zrovna v družném hovoru, když Tereza znenadání vytřeštila oči a otevřela pusu, zatímco hleděla směrem ke schodišti po levé straně. „To neuhodneš, kdo právě jede do druhého patra!“ vydechla.

„Ten opravdu neztrácí čas!“ Elena se opřela do pohodlného křesla a usrkla si brčkem ledového čaje.

„Já tomu nevěřím,“ zírala Tereza stále s úžasem na trojici jedoucí na schodišti.

„No. Věř tomu,“ ušklíbla se na půl pusy Elena. S lehce přimhouřenýma očima sledovala, jak Michael v černé kožené bundě drží kolem pasu neznámou dívku s výraznými zrzavými vlasy a zároveň se baví s její černovlasou kamarádkou. V druhém patře se zastavili před vchodem do jednoho z obchodů s oblečením. Elena s Terezou je se zájmem pozorovaly.

„Ty nevypadají, že chodí na střední,“ ohodnotila Michaelovu společnost Tereza. „Kde k nim vůbec přišel?“

„Asi v sobotu večer. Jakub říkal, že se Michael jako jediný z nich dostal do Klubu Italica. Vrátil se prý až pozdě v noci,“ řekla Elena a zase si usrkla čaje.

„Do Klubu Italica tě pustí až od osmnácti. Slyšela jsem, že to přísně kontrolujou,“ divila se Tereza.

„Třeba jeho šarm platí i na ty svalnatý vyhazovače u vchodu, co ty víš!“ opáčila Elena a obě vyprskly smíchy.

„A sakra! Tak tohle bude zajímavý. Podívej se, kdo právě sjíždí po schodech napravo!“ dloubla Tereza Elenu loktem. Ta obrátila svůj pohled z trojice stojící na levé straně obchodního mola směrem, kterým ukazovala Tereza.

„Vránová a její fanklub!“ otevřela překvapením pusu. Berenika právě sjížděla ze třetího patra. Byla ověšená taškami módních značek a o něčem živě diskutovala s Ivetou a Simonou, svými dvorními dámami, jak si je Elena s Terezou pro sebe pojmenovaly. Obě s brčkem v puse srkaly svůj drink a se zájmem sledovaly nečekané divadlo.

Naštěstí pro Michaela to byl právě on, kdo jako první zahlédl Bereniku a její kamarádky na druhém konci mola. Něco zašeptal zrzce po svém boku, chytil ji kolem ramen a všichni tři zamířili do nejbližšího obchodu. Ještě než zmizel mezi regály s oblečením, ohlédl se přes rameno, aby se ujistil, že ho Berenika nespatřila. Teprve poté zaplul do obchodu a na tváři se mu objevil zřetelný spokojený úsměv.

„Ten bídák!“ Tereza nemohla uvěřit svým očím. Elena raději nic nekomentovala. Ač nerada, musela uznat, že Michael se vyzná.

„Mám nápad!“ Elena se na chvíli zamyslela a pak něco Tereze pošeptala. Ta se jen spiklenecky usmála a vyrazila do akce. Elena poté sledovala, jak se Tereza jakoby mimochodem potkala s Berenikou a jejími kamarádkami. Prohodila s nimi pár slov, načež ji Elena potichu dabovala: „Ahój, to je náhoda! Taky na nákupech? Jé, to je skvělé! Vypadá to, že polovina školy se rozhodla strávit odpoledne v obchoďáku…“

„Co tím myslíš?“ napodobila pro změnu hlas Bereniky.

„Ále, už jsem potkala tuhle i tamtu,“ pokračovala Tereziným hlasem, „jo a taky, ou-em-dží, v Zaře jsem zahlédla Michaela… Tak já zase letím, pápá!“ Elena sledovala, jak Tereza udělala velké gesto, zamávala těm třem a pokračovala dál po molu. Jakmile si byla jistá, že už je z jejich dohledu, ohlédla se za Elenou a vztyčila vítězně palec.

„Tak jaká jsem byla?“ zeptala se, hned jak doběhla zpátky do kavárny a zasedla do křesílka.

„Naprosto super!“ uznale na ni mrkla Elena.

„Aspoň k něčemu byly ty hodiny na dramatickým kroužku, kam mě máma nutila na základce!“ vydechla Tereza.

„No vidíš. A to jsi tam nechtěla chodit. Ještě nakonec své umění zúročíš!“ zazubila se na ni Elena. „Teď se ale dívej, už to začíná!“ Obě následně sledovaly, jak se Berenika rychle zhlédla v zrcadle, upravila si vlasy a vyrazila ke vchodu obchodu, do kterého chvíli předtím zašel Michael se svým doprovodem.

K Elenině a Terezině smůle však Michael také spatřil blížící se Bereniku a raději jí vyšel vstříc. Obě tak mohly sledovat „náhodné setkání“ dvou hrdliček. „Jé, jaké to překvapení!“ pokračovala v osobním komentování celé situace Elena. Michael spěšně políbil Bereniku na tvář. Nejspíš jí něčím polichotil, protože se začala ještě více usmívat a nakrucovat.

„Ó bože, ta je ták trapná!“ neodpustila si Tereza.

„To by mě zajímalo, kam schoval ty dvě nádhery, co s nima přišel,“ zamyslela se nahlas Elena a nespouštěla z těch dvou oči. Se svraštěným čelem pozorovala, jak on jí něco vyprávěl a oba se u toho smáli. Michael se přitom lehce dotýkal Bereničiny levé paže a Berenika si zase koketně prohrabovala vlasy. Eleně to připomnělo scénu z Itálie. Stejná situace, stejný kluk, jen holka byla jiná… Lehce se ošila, jako kdyby chtěla setřást myšlenku, která jí právě vstoupila do hlavy. Pocit ukřivděnosti byl stále živý.

Netrvalo dlouho a Michael se s Berenikou spěšně rozloučil. Zatímco ona vyrazila do obchodu, on se za ní chvilku díval. Jakmile si byl jistý, že ho už Berenika nemůže vidět, naskočil na jezdicí schody vedoucí do třetího patra.

„To snad ne! Já tomu nevěřím!“ zakroutila Tereza hlavou a ukázala směrem k hornímu patru, kde Michaelovy společnice právě vycházely z obchodu ověšené novými taškami s nákupy. Michael ve stejný okamžik vyjel nahoru, přiskočil k zrzce, chytl ji kolem ramen a políbil ji do vlasů. Něco mezi sebou prohodili a všichni tři zase spokojeně pokračovali v nákupech.

„Tomu se říká přesné načasování!“ pronesla Elena a obě s Terezou zůstaly sedět s otevřenou pusou.

„Sakra! No jistě! Zara má dvě patra!“ plácla se Tereza do kolen. „Ou-em-dží! Ten mizera! Hraje to na obě strany!!!“ stále nevycházela z úžasu.

„No tak teď už aspoň víš, o čem jsem celou tu dobu mluvila!“ odpověděla jí suše Elena. Michaelova image uhlazeného kluka se sesypávala jako pyramida z karet. Pro Elenu to bylo určité zadostiučinění. Konečně opravdu docházelo na její slova!

O čem ovšem ani jedna neměla ponětí, bylo, že Michael pro jistotu Bereniku nenápadně sledoval, zatímco procházel mezi regály s oblečením. Zbystřil, když s ní spatřil mluvit Terezu. Jako by tušil blížící se průšvih, navrhl rychle svým společnicím, aby si vyzkoušely vybrané oblečení ve vyšším patře s tím, že za nimi ihned přijde. Nato si to namířil ven z obchodu, kde jako náhodou potkal Bereniku. Když pak následně jel po schodech do třetího patra a ohlížel se, aby se přesvědčil, že je Berenika opravdu z dohledu, v kavárně v mezipatře zahlédl Terezu s Elenou. Na moment se na ně upřeně zadíval a oči se mu zúžily. Tušil, že pokud mu někdo zkříží plány, bude to Elena. A to on rozhodně nemínil dopustit.

🌅

„Jak bylo v obchoďáku? Koupila sis něco hezkýho?“ zeptal se Eleny toho večera, když si přišla do kuchyně pro něco k pití. Stál opřený o kuchyňskou linku a popíjel kolu. Elena se na něho vůbec nepodívala. Jen si otevřela lednici, vyndala krabici s džusem a postavila ji na linku vedle Michaela.

„Dovolíš?“ naznačila mu, aby se posunul trochu doleva a ona si tak mohla vyndat z horní skříňky sklenici. Nejprve ji naplnila džusem a napila se. Teprve pak se zpříma podívala na Michaela.

„A proč si myslíš, že jsem byla v obchoďáku?“ Překvapilo ji, že na ni vůbec promluvil. Bylo to vlastně poprvé od jeho příjezdu, co jí řekl víc než dvě slova. Elena si nicméně dala záležet, aby působila co nejklidněji.

„Nehraj si se mnou… a především, nepleť se do mých věcí!“ probodl ji pohledem. Působil arogantně až povýšeně, když s ní mluvil. Ten tam byl ten milý a pozorný kluk z pláže.

„To bych opravdu nerada,“ odpověděla mu sladkým hlasem. „A cože to máš pořád s tím obchoďákem?“ dodala ještě s lehkým úsměvem. Michael se na ni zlostně podíval a raději z kuchyně odešel.

Eleně přišlo podezřelé, že by na ni byl tak naštvaný jen kvůli skoro prozrazení jeho záletů. Měla pocit, že za tím vším musí být něco víc než jen milostný trojúhelník. Byla rozhodnutá tomu přijít na kloub, ať už to bylo cokoli! Měla už po krk schovávání se. Vždyť to byl její domov, kde on dočasně bydlel, a byla to její škola, kterou on dočasně na­vštěvoval! A jak bylo zřejmé z jeho předešlého chování, Elena mu byla zcela ukradená a svůj pobyt v Praze si po svém užíval! Tak proč by tím měla trpět?

4. kapitola >>>