Jak mluvit s neheterosexuálními lidmi?

Než jsme natáčeli podcast Milfka & Katolík o životě gaye v současném světě s Petrem Stuchlíkem, vyzpovídala jsem psycholožku a výzkumnice LGBTQ+ témat Andreu Stašek. Chtěla jsem, aby mi pomohla s tím, jak pracovat s obavou, že budu nekorektní a Petra coby gaye se dotknu (tohle jsem tehdy řešila hodně, protože jsem se v citlivých tématech sexuality pohybovala teprve krátce a nedocházelo mi úplně, jak moc citlivá vlastně jsou). A hlavně, aby mě zasvětila do toho, jak korektně mluvit o minoritách. A jak o tom vůbec začít. 

5 až 15 %

Takzvaně vyoutovaných lidí je kolem nás stále víc, ale stále dost málo na to, abychom měli komunikaci o jinakosti v oblasti identity zažitou. Nejsem jediná, kdo se na tohle Andrey ptá. Ještě než se dostanu k jejím radám a tipům, zastavím se u počtů neheterosexuálních lidí. Protože tahle čísla dají váhu tomu, proč je to důležité téma.

V populaci je neheterosexuálních lidí podle různých průzkumů 5 až 15 %. Proč takový rozptyl? A jak vzniká to vysoké číslo? Záleží na tom, jak se na to výzkumníci ptají. Jiná čísla vychází z průzkumu, kde se ptají, jak vás přitahuje stejné pohlaví. Ty se dostávají na 10, někdy až na 15 procent. Většina výzkumů ale míří na lidi, kteří svou neheterosexualitu přijali, a těch se ptají "Jste gay/lesba?". Tam jsou zase čísla nižší.

Vyšší čísla ukazuje i český průzkum agentury Behavio a socioložky Markéty Šetinové, kteří mapovaly vztahy a seznamování. Napříč všemi věkovými skupinami se jako heterosexuální označuje v Česku "jen" 89 procent lidí (u mužů 91 %, u žen 87 %). U nejmladší skupiny zahrnuté v průzkumu (18-24 let) je to ale už jen 80 procent. 11% z nich se považuje za bisexuální.

Průzkum sexuálního chování Czechsex (2024) ukázal 7 %. 

*   *   *

Zeptejte se, nerozmazávejte

Jsou dvě základní pravidla. Když k nim přidáte respekt, slušnost a empatii, měla by být komunikace v pohodě pro obě strany, radí psycholožka.

Andreo, jak správně označovat lidi neheterosexuálního zaměření? Je "homosexuál" neutrální označení?

Když už, tak lepší než homosexuál je homosexuální člověk.

Když z vlastnosti uděláme podstatné jméno, má vlastnost větší váhu, než když se vlastnost pojmenuje jen přídavným jménem.

Slovo homosexuální se ale používá čím dál míň, protože ho vytvořila medicína, ne samotná skupina lidí, kteří do ní spadají. Jakékoliv menšiny nemají rády, když je jim označení dáno zvenčí. Vždy je lepší, když si ho dají sami.

"Homosexuální" se nahrazuje slovem LGBT+. To je nejčastěji používané v anglické i počeštěné výslovnosti.

Úplně se nechytlo slovo queer. Toto označení já osobně používám nejradši, protože zastřešuje vše, co je sexuálně a genderově diverzní. Ke zkratce LGBT se totiž přidávají pořád nová písmena, slovo nabývá, a to je problém.

Existují označení, která nevadí nikomu? A co naopak - co je nevhodné podle většiny?

Obecně se používá gay a lesba. Ale lesbička ne! Tam vadí zdrobnělina. Kdyby ti cizí člověk, co tě vůbec nezná, řekl "Haničko", nebylo by to asi taky úplně v pohodě, že?

Rozhodně je potřeba se vyhnout pejorativům.

K přešlapu může dojít i tehdy, když jde o známého člověka. Můžete si o něm něco načíst, ale to neznamená, že jsme na bezpečné půdě. Protože nevíme, zda to z něj novináři nevypáčili nebo nepoužili výraz bez jeho souhlasu.

Je na to těžké dávat univerzální rady, protože se k označení i tématu se lidé vztahují diametrálně odlišně.

Přiznám se, že když se chci bavit s někým, o kom vím, že není heterosexuální, právě o tom, jsem nervózní, jak do toho. Jak k tomu přistoupit citlivě? Lidé nejsou vždy ok s nastolením tématu, jak to mají se sexem, identitou - tedy "sexualizací" své osoby před cizími lidmi, a to nemusejí být ani neheterosexuálové. Jim se to ale tyhle situace stávají víc.

Pokud jde o označení, ideální je používat v rozhovoru s daným člověkem to, které sám používá. Pro každého to může být něco jiného. Fajn je se ho zeptat, jak se sám nazývá. To je citlivý způsob. Protože někdo název gay používá, někdo zase vůbec, protože s tím má spojeného něco negativního.

Ideální je se nacítit na jeho styl a přizpůsobit se tomu, jak to celé má. Zda si z toho dělá i legraci, bere to s nadhledem, nebo se mu o tom nemluví s lehkostí.

Pokud člověk cítí nejistotu či strach, že by mohl někomu ublížit, je dobré ji verbalizovat předem. A ujistit se, co je pro dotyčného ok, co případně ne. To řeší moji studenti - budoucí psychologové - často.

Existují na to dvě zlaté rady: První je přizpůsobte se člověku a druhá nedělejte z toho drama.

Ta druhá se týká hodně trans lidí. Když někdo prochází tranzicí, trvá, než se lidé v jejich okolí přizpůsobí změně jména a oslovování. Lidé se často spletou. Je nejlepší říct prostě "sorry" a jít dál. Ne se hroutit a ukazovat jim, že se z toho cítíte blbě. Protože blbě z toho cítí možná sám trans člověk – může mít pocit, že tím někoho otravuje a ztěžuje mu život. Ideální je, když se to zbytečně moc nevytahuje. Prostě se spletl, no a co. I já ti můžu říct Karle, ale omluvím se a jde se dál. To se dá aplikovat na spoustu lidských interakcí, které se netýkají genderu. Od lidí z queer komunity slýchám často: Nedělejte z toho vědu. Už to neřešte.

Trapný není, že se spletete, ale to, že se to rozmazává jak exkrement.

Chodí za tebou lidi pro radu, stejně jako já?

Ano, od lidí, kteří mají opravdový zájem, v poslední době neslyším nic jiného, než že mají strach, aby nebyli vůči queer lidem politicky nekorektní. Většinou jsou to lidé v blízkém vztahu, mají strach z emočního ublížení a přešlapů. Ovšem kvůli tomu člověku - ne kvůli sobě. Slyším to od studentů i od lidí, kterým se lidé v jejich okolí vyoutovali - v rodině nebo práci.

Téma ve společenské diskusi se přeneslo od vysvětlování, co to je neheterosexualita a jestli je to nemoc, k tomu, jak o tom beze strachu a studu mluvit. Zásadní je sebereflexe a nadhled.

Je některá skupina citlivější na komunikaci o své sexuální identifikaci?

Lesby. Ty na sexualizaci bývají citlivé. Být lesbou je téma přesexualizované, a je to kvůli oblibě pornografie, kde spolu interagují ženy, v níž je časté mužské vidění světa a sexu. Sexualita leseb se nebere tak negativně jako u gayů. Protože když se líbají dvě holky, tak se to mnoha lidem líbí. U gayů se vytahuje anální sex - a většinou jako něco negativního. To, co běhá lidem v hlavách o gayích a lesbách, je hodně rozdílné.

Existuje nějaký rozcestník, kde se lidi můžou zorientovat, jak komunikovat o sexuálních menšinách?

Nedávno jsme spustili webovou stránku q-psy.cz, která se zaměřuje na popularizaci vědeckých poznatků okolo queer psychologie. Zahrneme i doporučení ohledně komunikace.

*   *   *

Andrea Stašek působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a Institutu pro psychologický výzkum.

Pomáhala mi s přípravou i dalších textů pro Hledání sexuálního grálu: 

Když se vám coming-outuje dítě

Je lesba, když se kouká na lesbické porno? * Proč je v Česku méně leseb než gayů Vzruší nás prosté kopulační pohyby. S identifikací je to mnohem složitější. 

A ještě připojím jeden svůj starší text ještě pro Ekonom na tohle téma:

Zaměstnanci s menšinovou sexuální orientací už ve firmách nejsou tabu

Při jeho tvorbě jsem získala fajn slovníček - od organizace Prague Pride