Recenze: Veronika Martinková - Podíl viny

Dvaadvacetiletá studentka farmacie Aneta Valová zastřelila v domě rodičů svého souseda. Obhajovala se, že šlo o nehodu. Se zbraní neuměla zacházet a neviděla na koho střílí. Bála se domnělého lupiče, který vnikl do domu jejích rodičů, kde byla ten večer úplně sama. Aneta se postupně odcizuje rodičům i přátelům a většinu času tráví dlouhými úvahami nad svou nejistou budoucností a hrozícím vězením. Jeden výstřel ji navždy změnit život. Uvěří soud tvrzení, že šlo o pouhou náhodu? Případu se ujímá kapitánka Hana Vítková, která spolu s kolegy jistě přijde složitému případu na kloub.

Veronika Martinková se do literárního světa uvedla v roce 2021, kdy se umístila v literární soutěži nakladatelství MOBA. Díky tomuto významnému kroku spatřila její prvotina Podíl viny v červenci 2022 světlo světa a čtenáři ji mohli najít na pultech svých oblíbených knihkupectví. Pod taktovkou nakladatelství vyšel i druhý díl s detektivním duem Vítková & Winkler. Od třetího dílu autorka své knihy vydává samonákladem (nakladatelství VM knihy) a čtenáři jejích detektivek vyhlížejí s nadšením každý nový díl. Nedávno vyšlo již čtvrté pokračování s názvem Živá minulost (2023).

--- Ukázka: ---

Snažila jsem se přijít na to, co bude teď. Ale nebyla schopná souvisle myslet. Měla jsem v hlavě prázdno. Jako by mě do ní někdo střelil a všechny moje myšlenky se rozprskly o zeď. Jako ty Michalovy, napadlo mě. Ne, blbko. Ani jeho mozek, ani jeho myšlenky se nerozprskly o zeď. Když jsem šla ke dveřím, stěna naproti schodišti byla čistá, takže kulka asi zůstala v mozku. Ale možná se do mozku vůbec nedostala. Třeba ho jen škrábla na čele a on už dávno odešel. Policisté tam byli, protože hledali tělo, jenomže Michal už byl dávno doma. Nebo se někde schovával. Čekal, až všichni odjedou, a pak se vrátí, aby se mi pomstil. 

Bylo příjemnější, když mozek nepracoval, než když takhle přemýšlel. Ale mozek naštěstí dostal nový impuls. Přicházející dvě postavy. Muž a žena. Muži jsem hádala kolem třiceti, měl zrzavé vlasy a byl vyšší než žena. Ta měřila tak metr sedmdesát, měla sportovní postavu a kudrnaté, špinavě blond vlasy dlouhé po ramena. Byla o něco málo starší než její kolega. I v tom šeru si nešlo nevšimnout jejích velkých pronikavých modrých očí. 

Žena se ujala slova. „Kapitán Hana Vítková, kriminální policie,“ ukázala mi průkaz. „Poručík Daniel Pursa,“ představila zrzavého kolegu. „Můžete mi říct své jméno a co se stalo?“
„Aneta Valová.“ Chvíli jsem přemýšlela, jak situaci nejlépe popsat. Nakonec jsem se zmohla jen na konstatování, že jsem zastřelila Michala Soukupa.  

--- konec ukázky ---

Audioknihy se těší stále větší oblibě a proto není divu, že i čeští autoři se snaží mít své knihy ne jen ve fyzické podobě a e-booku, ale i v audioverzi. Jinak tomu není ani u prvotiny Veroniky Martinkové - Podílu viny. O kvalitním zpracování audioverze z produkce Audioteka.cz nemůže být pochyb. Hudební předěly mezi kapitolami ladí ke krimi příběhu a reagují svou dynamikou a dramatičností na vývoj děje. Střih je až na jeden případ bezchybný, hlasitost skvělá. Rolí nátorů se tu zhostili hned tři osoby - Lucie Kožinová, Anna Kratochvílová a Zbyšek Horák. Výkon Lucie Kožinové perfektne sedl k charakteru hlavní kriminalistky Hany Vítkové. Nátorka Anna Kratochvílová, jejíž hlas zastupoval pachatelku Anetu Valovou, měla občas sklony k přílišné dramatičnosti a napodobování hysterického šepotu a zoufalství, což občas kazilo srozumitelnost projevu. S postupem příběhu byl však i výkon Anny Kratochvílové lepší a lépe poslouchatelný. A Zbyšek Horák se postaral o poutavý prolog a uspokojivý epilog.

Přejdeme k samotnému ději a postavám. Mladičká Aneta Valová se ocitá v nezáviděníhodné situaci. U schodů v domě jejích rodičů leží mrtvola jen o rok staršího souseda Michala Soukupa. Aneta volá policii, ulicí houkají sirény a všichni sousedé jsou v pozdních nočních hodinách na nohou. Pro čtenáře detektivek poněkud neobvyklý začátek, protože vraha už známe od prvních stran. Na místo činu přijíždí kapitánka Hana Vítková i se svým zrzavým kolegou Danielem Pursou. Obhlíží terén, zjišťují podrobnosti a nakonec i mluví s pachatelkou Anetou, která je z celé situace v šoku. Byla to opravdu jen náhoda? Můžou Anetě věřit? Nebo šlo o plánovanou vraždu? 

Díky střídání kapitol z pohledu vyšetřovatelky Hany a pachatelky Anety se čtenáři nabízí pohled do životů i hlavy obou žen. Hana kromě případu řeší i návrat bývalého kolegy Davida Winklera a svůj vztah s policejním psychologem Patrikem. Anetiny kapitoly jsou plné bezmoci a zoufalství mladé studentky, která si zničila život jediným výstřelem z pistole. Čeká na verdikt soudu a přemýšlí o své budoucnosti za mřížemi. Obě linky jsou poutavé a plné akce, informací a vyšetřování. Autorka si jistě dala záležet na rozsáhlých rešerších, protože jsou tu věrohodně a poutavě (i zábavně) popsané detaily z práce patologa, policejního psychologa, advokáta i vyšetřovatelů. Veronice Martinkové se navíc povedlo velice šikovně začlenit do celého příběhu i pár vážných témat a celé to zpracovat do akcí nabité detektivky, která má spád a udrží čtenáře do posledního řádku. 

Závěr ostřílený čtenář detektivek možná bude tušit a nebude pro něho představovat výrazný zvrat, ale i přesto je dobře vymyšlený a logický. Úvod do detektivní série Vítková & Winkler dopadl na výbornou. Sympatická vyšetřovatelská dvojice, která mezi sebou má bezvadnou chemii a perfektně se doplňuje. Můžeme hádat, jaký případ na ně čeká v pokračování, nebo rovnou sáhnout po druhém díle Odsouzen k smrti (MOBA 2023). 

• Hodnocení: 87 %

O knize:

• Název: Podíl viny 
• Série: Vítková & Winkler (1. díl)
• Autor: Veronika Martinková
• Nakladatelství: MOBA (2022)
• Délka: 9h 56min
• Formát: audiokniha
• Koupit knihu od nakladatele 
• Koupit knihu od autorky
• Koupit audioknihu

Otázky na autorku:

V knize je popsáno velké množství detailů z patologie, vyšetřování, práce advokáta i psychologa. Kolik času z celého procesu psaní knihy Vám zabraly práce na rešerších? Zjišťovala jste informace i od specialistů ve výše zmíněných oborech? 

Nedovedu konkrétně určit, kolik času jsem nad rešeršemi strávila, ale obecně můžu říct, že psaní textu, ve kterém se objevují odborné pasáže, je podstatně náročnější než psaní například běžných dialogů. Pro mě jako pro autora je potřeba si odbornou problematiku nejprve nastudovat. Ideálně z různých zdrojů, abych měla informace komplexní. Poté sepíšu text, který zohledňuje odbornou stránku, ale nesmí být pro čtenáře moc „nudný.“

Informace ze soudního lékařství jsou poměrně jednoduše dostupné na internetu. Totéž by se dalo říct o procesních záležitostech při soudních jednáních, které lze dohledat například v trestním řádu. Ale stejně jako v jiných oborech i zde platí, že se jedná o suchou teorii, a praxe bývá mnohdy barvitější, než se na první pohled může zdát. I já jsem si toto uvědomovala, a proto jsem se snažila najít specialisty, se kterými bych mohla problematické pasáže konzultovat.

Moje maminka pracuje v nemocnici, takže sehnat lékaře, kteří se uvolili ke konzultacím, pro mě až takový problém nebyl. Docela náhodou jsem také získala kontakt na paní soudkyně, zabývající se těmi nejzávažnějšími trestnými činy. Takže si podklady související se samotným soudním procesem nejprve nastuduji z dostupných zdrojů, sepíši, jak by se mi „hodily“ do příběhu a následně jí zašlu k úpravám, případně doplnění.

Nejhůř se mi získávaly informace přímo k policejnímu vyšetřování. Ale i zde mi pomohla náhoda. Musím přiznat, že jsem člověk, který si jde docela zarputile za svým, takže jsem si pro informace k policejnímu vyšetřování došla přímo na krajské ředitelství. Tam odtud mě samozřejmě poměrně rychle vypoklonkovali. Nakonec se mi ale kontakt podařilo sehnat opět přes známou. Mé první setkání s panem kriminalistou bylo poměrně vtipné, protože on si myslel, že budu mít jeden, dva dotazy. Já jsem na schůzku přišla s notebookem a čtyřiceti otázkami. Naštěstí neutekl a vydržel. 😊

První a druhý díl série Vítková & Winkler vyšly v nakladatelství MOBA. Třetí díl jste si už vydala samonákladem. Obvykle autoři cílí na to, aby jim kniha vyšla u nakladatele a k samonákladu se uchalují až jako k poslední možnosti. Vy jste ale zvolila opačný postup. Co Vás přimělo k tomuto kroku? Jaká v samonákladu vidítě pozitiva? 

Po napsání Podílu viny jsem se jako jiní vydala cestou najít nakladatele, který bude ochotný knihu vydat. Podařilo se to díky literární soutěži nakladatelství MOBA, kde se kniha umístila a bylo tedy rozhodnuto, že vyjde. Už tehdy jsem ale měla jisté výhrady vůči „zeleným obálkám.“ Jelikož se ale jednalo o mou prvotinu, byla jsem ráda, že kniha vůbec spatří světlo světa. Smlouvu na vydání druhé knihy jsem s nakladatelem podepsala ještě předtím, než vyšel Podíl viny. Netušila jsem (ani nakladatel), jak na ni zareagují čtenáři, takže bylo tak nějak automaticky rozhodnuto, že bude opět „zelená.“ Já jsem se ale už v té době rozhodla, že třetí knihu si vydám sama a s jinou obálkou. Proto jsem Vinu a trest ani neposílala žádnému nakladateli (dokonce jsem ji nenabídla ani Mobě).

Oslovila jsem grafičku, jejíž obálky se mi líbily. Od ní jsem dostala kontakt na úžasnou korektorku Hanku a náš malý tým byl komplet. Pak ještě stačilo poptat tiskárnu a bylo hotovo. No, takhle jednoduché to úplně nebylo, ale nakonec knížka vyšla podle plánu. 😊

A pozitiva samonákladu? Pro mě to, že si vše řídím sama. Mám konečné slovo u korektur, vzhledu obálky, propagace a dalších věcech. Jistě, někdy je to právě kvůli tomu všemu náročné a ubíjející, ale jsem ráda, že jsem si Vinu a trest (a teď i Živou minulost) vydala sama. Největší problém, který já osobně v samonákladu spatřuji, jsou finance. Samozřejmě je vydání knihy také časově náročné, ale s tím jsem počítala. Finanční plán jsem sice měla také, ale pak vám zdraží papír, grafička vymyslí krásný a originální grafický prvek, kterým začíná každá kapitola, ale opět – promítne se to do ceny. To už ani nezmiňuju tvorbu webových stránek a náklady na propagaci, bez které by si knížku nikdo nekoupil, protože by o ní nevěděl. Ale to jsou nástrahy každého podnikání, takže si nestěžuju. Většinou. 😊

I přesto si však troufám tvrdit, že pro mě výhody samonákladu převyšují nad zápory. Na druhou stranu se držím citátu Nikdy neříkej nikdy, takže se do bezpečné náruče nakladatelství třeba jednou vrátím.

Vaše knihy najdou čtenáři i v audioverzích. Jak probíhala spolupráce s Audiotekou? První dva díly mají v audioverzi i nové obálky. Plánujete do budoucna vydání i prvních dvou dílů v samonákladu s novými obálkami? 

Pro mě spolupráce s Audiotékou začala teprve před nedávnem, protože pokud šlo o Podíl viny a Odsouzen k smrti, vše řešilo nakladatelství MOBA. Po vydání uvedených dvou knih v audioverzi mě oslovila sama Audiotéka s tím, že by měli zájem o nahrání mých dalších knih. Dohodli jsme se, takže do konce tohoto roku bude možné se zaposlouchat do Viny a trestu a brzy by měla následovat i Živá minulost. Obálky Viny a trestu a Živé minulosti budou stejné jako v knižní verzi.

Pokud jde o obálky na audioknihy Podíl viny a Odsouzen k smrti, ty se mnou nebyly Mobou konzultovány, takže já bych si je nejspíš nevybrala. Jakmile vyprší licenční smlouva, kterou mám s nakladatelem (a samozřejmě pokud se knihy budou čtenářům líbit a budou o ně mít dál zájem), ráda bych jim nechala připravit nové obálky, které by korespondovaly s dalšími mými knihami.

-----

Recenzent: Monča Zedníčková

V minulosti psala recenze například pro nakladatelství Metafora či Fragment. Aktuálně se věnuje svému instagramovému účtu Knižní stránky, kde již čtvrtým rokem pravidelně zveřejňuje své hodnocení knih, pořádá společná čtení se svými sledujícími a pořádá také soutěže o knihy. 

• Knižní stránky - instagramový profil