Brutální závěr

Lidé jsou davem nadnášeni a jeden za druhým končí v náruči ochranky pod pódiem. Tohle je black metal a security si dnes mocně zaslouží svůj plat. Týpek s dlaněmi od červené barvy chytá za hlavu svou ženu a vzápětí ji radostně líbá. Močí už páchnou naprosto všichni bez rozdílu, ale bahno vysychá.

Na stagi duní black metal z Norska a mají ohně. Moje fascinace plameny se tady denně naplňuje dosyta. Měla bych se jich možná bát, protože jsem jako dítě musela utéct z hořícího domu, ale je to jinak, lidská mysl je zvláštní pletenec bez začátku a konce. Nad pivem probíráme fenomenologii a postmodernu, kde jinde, než tady. Piju nealko ipu a žaludek se mi pomalu uklidňuje. V něčem nejspíš bylo mlíko. Nebo jsem neměla jíst ten bramborák. Ničeho nelituju, carpe diem.

Když něco vypadá jako citace, tak by to taky citace být měla, jinak je autor nevzdělanec, říkám důležitě a zvedám do vzduchu paroháče. Zase jsem po rumu děsně chytrá, naštěstí si to nebude nikdo pamatovat. Fotím svítící pentagram a pod ním zní elektronická smršť. Davem to vře a já se přidávám, tma se lepí na všechny kolem a občas ji prořízne ostrý záblesk světla. Vše znenadání utichne a dav se náhle zastaví v pohybu, show skončila a za minutu začne jiná. Hladové a žíznivé krky se vrhají na stánky, kde unavená obsluha stále připravená na vše plní kompostovatelné nádobí manou. Třídí se tu naprosto všechno a i pozdě v noci je ve správných kontejnerech to, co tam má být. Jsem jako ve snu, opravdu jsem ještě v Česku?

“Vážně si myslíš, že to s novou ženou bude jiný?” říká metalák metalákovi v objetí a kolem projíždí hovnocuc. Dav se rozestupuje jako moře a znovu se uzavírá. Do toiky přede mnou vleze týpek a hned je zase venku, koukám na něj, co je, jestli je to neobyvatelný, koukne na mě a říká “Není tam toaleťák.” Odchází a kroutí hlavou. To se tady totiž nestává. Všude je toaleťák, voda a ručníky. Sedám si do gauče u absinth baru, jeden se uvolnil a já toho zázraku okamžitě využívám. Těsně, než dosednu, mi hlavou proletí, že to bude pěknej hnus, sednout si do toho sametu plnýho kdečeho, ale já už jsem tu za těch pár dní stejně seděla ve všem možným. Dosednu a dostaví se očekávaný pocit pohodlí. Usínám a zdálky zní psychadelická hudba.

Schovám se do výklenku podzemního labyrintu a chladím si záda o zeď. Kolem chodí lidé, zdraví a prohlíží si mě jako atrakci. Už zase jsem ztratila tátu, ale jsem naprosto klidná, jdu na pankáče a však on se vynoří. Taky že jo, po šesté písni stojí vedle mě. Sedíme pod ledkovou stěnou a ze stage do nás valí death metal. Sedí nás skoro polovina publika, je sobota v noci, teplo a sucho. Lepší dojezd jsme si nemohli přát.

Potkávám lidi, co jsem neviděla pět let. Po půlnoci tu hrají techno. Tohle místo je magický. Za rok zas.