Kreativní duše. Holka, které chybí kreslení — a ten klid, který s ním přichází. Nechci ale kreslit sama. Sledujte moji 8týdenní kreslící výzvu, nebo rovnou začněte kreslit se mnou. Budu kreslit, psát o tom a ponoukat vás, abyste se přidali. Dozvíte se, proč kreslit, proč se kreslení někdy bráníme, jak se zbavit touhy po perfekcionismu a mnoho dalšího. Protože kreslení je jako zavazování tkaniček — často se to napoprvé nepovede, ale s trochou cviku to zvládnete i poslepu. ❤️ Tužky vzhůru! 🖍️
Hravost není luxus ani zbytečnost. Je to způsob, jak zůstat ve spojení se sebou, s tělem i se světem kolem. Malé, nenápadné posuny v každodennosti dokážou otevřít radost, zvědavost i lehkost – a často nám připomenou, jak přirozeně jsme si uměli hrát jako děti.
Tenhle seznam není to‑do…
zobrazit více
Hra je náš nejpřirozenější způsob učení.
A rozhodně méně bolestný než sedět na židli a mechanicky něco biflovat. Jenže v dospělosti jako by hra ztratila povolení k existenci.
Jako by radost měla věkovou hranici.
Jako by si dospělí nesměli hrát, protože „je to ztráta…
Tak a je to. Jsem v půlce. Ani jsem nečekala, že to tak rychle uteče.
Všeho všudy jsem vynechala dva dny, jinak opravdu držím každý den.
Jsem na sebe hrdá.
A dneska zahazuji úsloví „sebechvála smrdí“ a zavádím…
zobrazit více
Našli jste v sobě perfekcionistu? Myslím, že tuhle část v sobě máme trochu všichni. Záleží ale na tom, jak moc je krmená — nejdříve našimi rodiči a jejich očekáváním, později v dospělosti námi samotnými.
zobrazit více„Perfekcionismus je jen elegantní forma strachu.“ — Elizabeth…
Když se můj táta kdysi zkoušel vracet k malbě (ano, je to asi rodinný úděl), začal chodit na večerní kurz. Viděla jsem fotku z první lekce. Táta stojí uprostřed chodby na základní škole v Dobříši. Pod ním jsou rozložené obrovské papíry a on má v…
zobrazit více
Myslím si, že umělci jsou takovými kurátory pohledů. Každé umělecké dílo je svým způsobem interpretace toho, co vidíme. I fotografii musí někdo vyfotit – vybírá pohled, nastavuje…
zobrazit více
Sedět a opravdu se vědomě dívat. Bez brýlí a vzorců. Bez utíkání k notifikacím. V dnešní době těžký úkol.
Sedím na pohovce a syn už po třicáté za den volá: „Koukej, mami!“ Dívám se, ale vlastně nevidím… Na pozadí mi běží, co všechno musím nakoupit, nebo že támhle v rohu je pavučina. Kdo jsi…
Můj táta má jednu vlastnost. Když se pro něco nadchne, vezme to ve velkém. Nedávno nastoupil do důchodu a rozhodl se malovat – zaplatil si rovnou dva kurzy malby, nakoupil barvy, plátna i knihy o míchání barev. Taky se rozhodl péct pizzu, a tak na chatě staví pec – rovnou i s udírnou a…
zobrazit víceKreslím, co si pamatuju. Měla jsem štěstí na rodiče i učitele, kteří mé kreslířské sebevědomí nezahrabali dřív, než jsem ho vůbec stihla nabrat. To bohužel není samozřejmost. Výtvarka byla jen jedním z mých mnoha kroužků, ale jako jedna z mála se udržela napříč celým dětstvím.
Kreslila…
zobrazit víceRaději posloucháte? Audio verzi najdete na konci newsletteru.
Možná to znáte.
Přiběhne za vámi dítě, vnučka nebo neteř, v ruce pastelku, křídy a v očích naději:
„Nakreslíš mi vesmírnou loď?“
Jenže vy zvládáte sotva domeček s plůtkem a kytičkou.…
zobrazit více
